Pálení čarodějnic (letos u Danouše na zahrádce)

Vránovi nás při své sobotní rychlo-návštěvě stihli pozvat na pálení čarodějnic u nich v Hostivicích na zahrádce. Sice to střídavě vypadalo, že to Verun s Péťou nestihnou, nakonec jsme ale dorazili v plném počtu ;o). Danouš s Domčou už měli dokonce něco ugrilováno, takže jsme mohli pomalu začít večeřet. Pomalu se sjížděli i ostatní (což znamená, že po čase dorazilo i pivo a další a další kousky naloženého masa). Otestovali jsme všechno, včetně zeleniny, buchet a hlavně jsme nezapomněli opéct nějaké ty párky, to prostě musí být. U toho jsme střídavě hráli vadí-nevadí, obzvláště poté, co dorazil Danoušův „kamarád“ Martin. Výsledek? Zjistili jsme, že ostatní obvykle dostanete otázkou na výši platu. To zabíralo úplně na všechny, ať už byl úvodní dotazovací rozjezd jakkoli kvalitní.

Jinak štěstí, že jsme měli registrovaný ohýnek (s registračním číslem H1 nebo H2, teď nevím přesně). Jinak byla totiž solidní kosa, takže jsme se všichni choulili kolem těch zapálených větviček ukradených u souseda, dokud Danouš neukradl u druhého souseda pořádné špalky. Mezi tím nás ovšem stihl pobavit žertovnou deskou, která účastníky vyháněla na metry od ohniště (do míst, kde se nacházela ta již zmiňovaná krutá zima). Nicméně my silné povahy jsme zůstali, a to dokonce až do „zavíračky“. Asi kolem půlnoci jsme pomohli uklidit zbylé potraviny i nádobí (hodně rychle, abychom se u toho zahřáli). Pochválili jsme pěkný měsíc, který Danouš objednal a kluci pak už jen „uhasili“ ohýnek. Sice tam zůstaly ještě velké kusy špalků, ale už nám bohužel vypršela registrace ohně :o((

My – převážně vyuzené - čarodějnice jsme si pak mohly odvézt své alkoholem poznamenané drahé polovičky. Takové to bylo pěkné pálení čarodějnic roku 2007!

Kopání - 2. díl

Světe div se, ale po krátkém kopání ve dvou (já a Skalák) v pátek večer, sobotní snaze nás všech (já, Skalák, Soník, Veruš) a dnešním dojezdu je celá díra vykopaná. Hurá hurá hurá. U Skaláků to bylo naštěstí nějaké měkčí, takže jsme s tím byli fakt překvapivě brzo hotovi. Ve středu nám dovezou 4,5 tuny dlažebních betonových kostek, tak pak už jen přesvědčit Kudrnáče, aby nahnal své lidi a rychle nám celou terasu udělali. Už se nemůžeme dočkat. Jakmile bude terasa, svoláme zřejmě nějakou tu kolaudaci (přece jen se ven vejde dost lidí).

Každopádně velké Áčko má Honzík, který se prakticky bez jakékoliv omluvy vydal na Moravu za svými nevlastními rodiči... No uvidíme, jestli jej necháme na terase někdy posedět.

Výlet do Cítova

Po celodenním aerobním cvičení na zahradě, o kterém psal už Míša, jsme se se Skalákem vydali na cestu do Cítova, zkontrolovat Janku a ostatní somaďáky. Verun jela do práce pro zapomenutou prezentaci, trošku pracovat a hlavně vyzvednout projektor na promítání MS v hokeji ;o)) <– to poslední ponechám dále bez komentáře.

Peti si před odjezdem ještě odskočil na golf, ale to byla opravdu jen rychlovka, už kolem 19 hod jsme určitě mířili směr Mělník. Tam si Linda právě připravovala svůj vegetariánský lilek na gril a vý-bor-ní bratři Nojmičové synchronizovaně dopíjeli první bednu piva. Po testingu opékaných párků i masa jsme se přesunuli k ohni, který vlastnoručně zprovoznil Honzík Hamzík. To abychom se dostali trošku dál od těch hitovek 80let. (K nim se mimochodem výborně hodilo to kokosové malibu, co někdo dotáhl a co nám pomohlo zavzpomínat na „staré dobré časy“.)

Po úspěšné depilaci nohou jsme se od ohně přesunuli do auta, a to i s Verun (Čanovou, aby náhodou nedošlo k omylu) a její kamarádkou Tinou s malou dcerkou Vivi. Ty jsme posunuli někam k metru Kačerov a pak hurá do Nehvizd (to už teda Skalák s veškerým komfortem hezky ležmo na zadních sedadlech).

PS: Dnes také proběhl pokus o instalaci venkovních žaluzií. Ty na užším okně bychom měli, ty druhé dorazily promáčknuté, takže na ně přijde řada až příště. Čili jsme jen opravili uštípnutou zeď u úzkého okna a vrátili zpět záclony i závěsy a bylo hotovo.

Atlasí obídek

Dnes byl tradiční atlasí obídek v Dalí na Floře. Předcházela tomu hektická snaha dokončit dárek pro Báru k narozeninám, ovšem promo-stojan dorazil až po obědě, takže naše (já, Honza, Tomáš) předobědové zdržení v Copy General na Pavláku bylo dá se říct zbytečné. Aspoň jsme se nenudili, že. Stejně už jsme měli tradičně rozhodnuto, co si dáme, takže aspoň objednávka proběhla rychle, jakož i celá konzumace a pokec s těmi, kteří zrovna seděli kolem. Začíná nás být víc a víc a už se ani nevejdeme ke kulatému stolu.

S polovinou, která seděla na „druhé“ straně, jsem ještě „zaskočila“ do CH, kde se Tomáš zapsal do historie větou: „Konečně volná chvilka s přáteli po tom náročném pracovním vypětí.“ – tím myslel naše dopolední řešení loga a trampoty s jeho vytištěním! Paní „důchodového vzezření“ u protějšího stolu zase dostala Honzíkova teorie „obsazenosti portů“, nad kterou obě nechápavě nebo možná nesouhlasně kroutily hlavami.

Promo-stojan pochopitelně dorazil hned po obědě, tak se začala řešit varianta, že bychom to ještě všechno nějak zmákli dnes, aby kluci mohli stojan předat Báře večer na promítání Lostu. Takže dnes ještě jednou cesta na Vinohrady. Autíčkem je to superrychlé, tak proč ne. Každopádně atlasí kluci už svůj díl práce zvládli a já byla příjemně překvapená jejich výtvory. Úkol zněl, zkomponovat své jméno no jídla či nápoje. A tak se na „dnešním menu“ objevily věci jako: PaJachýto, FAlešný gulášek, Honzákovo tlačo, pramenitá SOŇofkA aj. Jestli Bára pošle foto, jak slibovala, určitě přiřadím.

Pak už mne čekal nákup, protože večer měl dorazit taťka se strejdou, poprvé do nastěhovaného domečku. Cestou zkoukli i Jirny a pak se nějak kolem 23 hod vrátili zpět k nám do Nehvizd ;o) Plánovali brzké ranní vstávání, takže Míšu vracejícího se z Amsterdamu, který dorazil kolem půlnoci, už nestihli. Já je zase vůbec nezaznamenala v ty 4 hodiny ráno, kdy opravdu vyrazili dál do Německa.

Wii a Odstřelovač – kdo vyhraje?

Míša je v Amsterdamu a já bláhová jsem se nechala přemluvit na „soukromou“ projekci filmu Odstřelovač. Něco takového se jen tak nevidí. Nevím, jestli to bylo pokročilou hodinou, únavou, nebo opravdu kvalitou práce autorů filmu, ovšem pozitivní dojem se rozhodně nedostavil. A zpomalené záběry akčního hrdiny na pozadí vybuchujících budov a okolí, to už tady opravdu dlouuuuho nebylo.

Jediné plus bylo, že jsem si ještě před projekcí měla možnost vyzkoušet Wii, konkrétně tenis. Myslím, že v reálu bych tak dobrá nebyla ;o)) ale určitě by to sneslo i delší trénink a testing i dalších her ;o))

Mínus se dostavilo po druhé hodině ranní, kdy jsem dorazila domů a měla za úkol ještě zalít zahrádku :o((

Kopání - 1. díl

Ty bláho, po dobrém jídle takhle pracovat! Koho to napadlo? Že bychom se nechali vyhecovat sousedy, kteří všude okolo nás pracovali na terasách, plotech a trávníku, zatímco my jsme se ládovali grilovaným masem? Prostě sotva jsme dojedli, už jsme já a Honza měli vytažené veškeré naše nářadí (=rýč a kbelík) a Skalák byl na cestě do Hornbachu pro nějaké další. Jen s rýčem to teda vůbec nešlo, každopádně posíleni o krumpáč a lopatu (a kolečko půjčené od sousedky) jsme se rozjeli a možná dobrou čtvrtinu díry vykopali.

Večer jsme se pak (teda aspoň já) nemohli hýbat. Už se těším na další výkopové práce ca za týden, abychom to celé dodělali...

První grilování v Nehvizdech

Hurá, je to tady. Sice nemáme prakticky nic na naší obrovské zahradě hotovo, ale i tak jsme využili prvních opravdu teplých dnů, složili gril a pořádně se napapali dobře naloženého a výborně ugrilovaného kuřecího masa. Aby toho nebylo málo, Veruš poprvé vyzkoušela jejich troubu a KONEČNĚ donesla tolikrát slibovanou bábovku... Začínají se mi ty sousedské vztahy líbit:-)

Travnatý seriál - díl 3.

Když se tak dívám na ty předchozí fotky, tak si nejsem jistý, jestli to není nějaký plevel. Na nových fotkách ale už určitě jde o trávu... Snad bude dost silná a rozdrtí ty velké hroudy hlíny:-)

Tradiční sobotní nakupování

Ti, co se v brzkých ranních hodinách nevrátili ze Španělska, se mohli vydat na sobotní nákupy. Hlavně teda vyřešit tu naši terasu, to je nutné co nejdříve. Takže jsme si zajeli do Dejvic, kde sídlí firma Best včetně různých vzorků dlažby a obkladů, které prodávají. Mají to tam mooooc pěkné, obzvlášť když tak krásně svítilo sluníčko. Zkoukli jsme pár jiných zajímavých nápadů i velkoplošnou dlažbu, ale nakonec zůstali u naší původní varianty, kterou jsme si našli na netu. Takže jsme si v rychlosti švihli středně těžkou matematickou úlohu a teď doufáme, že ještě bude vše na skladě, než si do pondělka promyslíme, co a jak s dopravou ;o) Vzhledem k tomu, že Best nabízí vzorky zdarma, můžete si na fotkách prohlédnout barevnou kombinaci, kterou jsme zvolili. Rozhodně zajímavejší to bude, až toho bude podstatně více a hlavně za tím naším domkem ;o))

Poté následovala cesta na Chodov - Verun postřebovala poslat "pár" dopisů. Pán z celkového počtu 160 dopisů nebyl nijak zvlášť nadšen, ale co už mu zbývalo, přeci jen je to jeho práce. Zastávka na WC, v O2, v lékarně, potravinách a následně v obchodě se světly - hurá, konečně máme vyřešena světla do koupelny. Už chybělo jen zrcadlo :o( Nastěstí se dnes Verun přihlásila jako kuchařka, takže jsme mohli s Míšou vyrazit ještě do Hornbachu. Bylo to náročné, ale nakonec jsme vyřešili i světlo. V pátek měl Míša srázek s Danoušem a Ronym a já měla za úkol zakoupit něco na toaletní papír v Ikei. Díky tomu všemu vám teď můžu odprezentovat fotky kompletní koupelny. Hurá!!! (Btw. povšimněte si v zrcadle, že Míša navrtal také držák na sprchu, což proběhlo i na dolním záchodě.)

A na závěr přihodíme ještě fotografii Míšova Mitsubishi, po schůzce s Danoušem, je to s Míšovou budoucností zase všelijak. Tak pro sicher, abyste věděli, jak vůbec vypadá Outlander.

Travnatý seriál - díl 2.

Všichni určitě netrpělivě čekáte, kdy už nám konečně vyroste ta travička, kterou Míša s Honzíkem na předzahrádce tak krásně zaseli. Plni napětí a očekávání jsme i my. Travička už to asi vycítila, a tak nahodila aspoň "pár lístků naděje". Snad se brzy objeví i další. Dali jsme jim tam něco pro inspiraci ;o)

Jak se slaví velikonoce v Nehvizdech?

Původně to měly být takové klidné svátky. (Teda když opomineme, že kluci holt mají potřebu dostát zvyklostem a dát nám na zadek. Snad ta barevná vajíčka stojí za to.) Plánovali jsme vyměnit zvyk cest do zahraničí za vaječný koňak v úzkém kruhu "rodinném" ;o). Verun to měla vylepšit ještě koláčem, což se ji povedlo. A pochopitelně když se dělá koňak, dělají se i "sladké chipsy". Celkově myslím dobrý základ na zkouknutí Lostu.

To bychom ovšem nesměli řešit zásadní problematiku "jak velkou budeme mít terasu a jaký bude mít tvar". To byla příčina seznámení s dalšími sousedy - Eliškou a Slávkem (snad to nepletu) a pokecu s "Čejkovými" (v uvozovkách proto, protože budou pravými Čejkovými za 14 dní). U příležitosti velikonoc se totiž donesla Tullamorka, pak i vaječný koňak, posléze také staré plastové židličky a nakonec i plastový stůl (na něj pozůstatky, co nezvládla sníst naše předchozí návštěva - brambory, kuřecí maso, jednohubky a různé jiné mňamky, taky domácí sekaná). Sluníčko svítilo, jídla a pití bylo dost a tak jsme se seznamovali a seznamovali a seznamovali. Chvíli se kluci seznamovali také se slečnou Balantines, pak se vrátili k Tullamore a završili to Grants, která přišla na řadu u Čejkovic velkého stolu. Před sedmou jsme se raději vrátili každý do svého domku, jinak by zítra došlo na těžké ranní vstávání. Každopádně jsme tak všichni splnili své "velikonoční předsevzetí" a udělali všechno, co jsme chtěli udělat ;o)) To jsem zvědavá, jak budou vypadat velikonoce příští rok! Jestlipak si dáme další koncert Olympicu, RHCP, Metallicy a Katapultu? Jestlipak se dostaneme na další úroveň a nejen, že Skalák s Tomem budou zpívat, ale Míša nám dokonce zatančí?!

Druhá rodinná návštěva

Jak slíbili, tak taky udělali. V sobotu na oběd dorazili Prachařovi a Veličkovi. Nejprve sice do ulice Za Humny někde na Praze 6. Po chvíli však i k nám do Nehvizd. Tím jsme měli dostatek prostoru na to naložení masa, nachystaní tiramisu a provedení generálního úklidu.

Oběd jsme zvládli na jedničku. Polévka prošla i těžkou kontrolou malé Terezky. Potom se však nepodařilo zcela sesynchonizovat čas odpočinku a "léčby", čili na výlet do Prahy jsme vyrazili už poněkud později. Dali jsme si procházku skrz Pražský hrad a na Malou stranu jsme se dostali až k večeru. V oblíbené Láďově hospůdce bylo plno, proto nezbylo než jet zpátky domů, kde započala předpokládaná konzumace jídla a taky alkoholu. Ničeho jsme se nezalekli a plán spotřeby alkoholu jsme splnili. Spinkat jsme mohli jít s pocitem dobře odvedené práce.


Vešli jsme se v pohodě a ráno jsme zvažovali, zda dojde na dělbu do dvou skupin - jedné výletní a druhé pracovní (která by doma nainstalovala záclony). Nakonec jsme společně vyrazili na Petřín. Bohužel počasí nám moc nepřálo, myslím, že jsme všichni pěkně vymrzli. To nám ale nevzalo radost ze zrcadlového bludiště. Tam jsme se docela nasmáli. Na Petřín však půjdeme, až bude tepleji a Terezka bude o 2 jogurty větší.

Oběd jsme chtěli dát U paši v Nehvizdech, aby všichni poznali, kde nám to tady tolik chutná. Bohužel jsme asi zapomněli dát vědět panu Pašovi, protože u hospůdky bylo napsáno "Dnes zavřeno". Náhoda?!?! Tak jsme uvařili aspoň kafe a odprezentovali to naše tiramisu a při té příležitosti dali další dávku naloženého kuřecího. Holky další dávku polévky.

Pak už nás čekalo jen loučení a úklid. Taky ještě došlo na to věšení záclon a chvíli to vypadalo, že bychom se Skalákovic vyrazili na Chodov na nákupy. Ale 19 hod večer se nám zdálo na takové akce už docela pozdě a raději jsme se pustili do pořádné dávky emocí a žehlení. S tím, že Skalákovic večer dorazí udělat "jéééé" a dáme Lost, který už nám tady dlouho leží. Skalákovic dorazili, ale zvládli jsme jen koštování Míšova vaječného koňaku, dojezd tiramisu a další díl Chirurgů. Mír už jsme s Georgem Clooneym a Nicole Kidman vytvářeli každý ve svém domečku. Musíme se přeci do růžova vyspinkat, na ty zítřejší velikonoce ;o)

Víte, jak se správně připravit na návštěvu?

Týden uplynul jako voda, obzvláště díky spoustě práce. Blíží se velikonoce a další rodinná návštěva. Tentokrát se nahlásili Veličkovi a Prachařovi. Čili bylo potřeba vše připravit na jejich sobotní příjezd. Abychom se nezdržovali, rychle jsme zaskočili ke Skalákovic zkontrolovat, co všechno si to dovezli z Kiky. Krabic tam byla spousta, ale rozbaleno nic moc.

Takže jsme šli k nám vybalit "velký nákup" obsahující mj. nové žehlící prkno a prací potřeby - už se moc těším!! Byla fuška to všechno někam umístit, ale zvládli jsme to. A s lahví kvalitního francouzského vína jsme se znovu vydali k sousedům na další kontrolu. Stůl už byl naštěstí připraven. A tak jsme jej hned otestovali malým posezením. Bohužel jsme se "zasekli" nad problematikou alergie, jejich projevů (jako například kašlíku) a možných způsobů jejich eliminace. Následkem byl pozdní odchod s nějakou tou hladinou alkoholu v krvi. Ovšm neměli jsme ji tolik jako Skalák, který ji chtěl při našem odchodu odložit na nový trávník. Verun se naštěstí podařilo mu v tom zabránit.

Každopádně plánované naložení masa a výroba "domácího tiramisu" se v pátek nekonala. Holt si budeme muset v sobotu přivstat.

Travnatý seriál - díl 1.

První dny našeho trávníku na předzahrádce aneb jak to všechno začalo!

Apriori kriminálníkem

Po první části vyřizování trvalého pobytu v Nehvizdech jsme se konečně dostali do Čelákovic k druhé fázi vyřízení nových bčanských průkazů s novým trvalým bydlištěm.

Paní na úřadě se - jako spousta dalších, co mimochodem předem znají odpověď - podivovala nad tím, že jsme se rozhodli odejít z takového pěkného místa, jako je Frýdlant nad Ostravicí, a usídlit se v Praze nebo spíš jejím blízkém okolí. Co na to říct??? Třeba to, že jsme rádi, že mají všude na úřadě ve vázičkách březové větvičky, abychom si byli úplně jisti, že pylová sezóna a naše alergie už jsou tady!

Ještě že paní neprudila s tím, že by po nás žádala rodný list. Asi nám to paní v Nehvizdech "jen zapomněla říct", že by po nás něco podobného mohli chtít. Stejně jako oddací list apod., že?! No nevadí, my bychom určitě rádi přijeli znovu, kdyby to bylo potřeba. A skoro to tak už vypadalo, protože fotografie, na kterých se usmíváte, nejsou na OP dost dobré. Asi se při legitimaci policisté necítí nejlépe, když se jim z OP smějete "přímo do obličeje". Takže je nejspíš více než vhodné, abyste už na dokladech vypadali jako trestanci, kterými ve své skryté podstatě určitě všichni jsme. Ještě bychom si tam mohli přihodit levý a pravý profil, ať to mají rovnou "jak ze škatulky".

Každopádně jsme tedy měli tu čest poznat čelákovickou pekárnu a fotografii. Asi není nutné uvádět, že když se nesmíte smát, máte velmi vysokou šanci vypadat na fotce jako debil, což se mi pochopitelně stalo. Už se těším, jak se budu po dlouhá léta prezentovat doklady s výše popsaným obrázkem. Hurá!!! No nic, určitě by se dala vymyslet spousta příležitostí, kdy je člověk nucen vyřídit si novou OP...třeba další změna bydliště, rozvod...cokoli...

Zelená je tráva...

To s pracovním oblečením, Honzíku, bohužel nebyl apríl! Dnes nás čekají zahradnické práce. Nechali jsme Honzíka tradičně nabrat dostatek sil a vyrazili ráno s Míšou na nákup pracovních potřeb sami. I když musím přiznat, že jsme si nemysleli, že nám to bude trvat tak dlouho. Koupili jsme vše na přípravu luxusního trávníku, na přesazení květin a taky jsme si vybrali záclony, závěsy a garnyže. Jeden by neřekl, co takové záclony atd. dneska stojí, tak doufám, že to bude aspoň mooooc pěkné Kačenko! Na ušití si dávají cca týden až 10 dní, což znamená, že v sobotu, až dorazí na návštěvu Veličkovi, se možná bude instalovat.

Kluci si s předzahrádkou dali dost práce, tak snad se jim travička odvděčí a hezky poroste. Možná bude Míša zvládat i fotografické záznamy vývoje. Uvidíme. Každopádně kytičky přesazeny. Dokonce nám i pochybělo hlíny, takže poslední (evidentně docela přelitá) kytička je zatím tak na půl cesty k ozdravení. Zbytek květin byl nekompromisně upraven. Mnohdy zbaven velkého (zcela jistě zbytečného a pouze dekorativního) množství kořenů. Uvidíme, na kolik je to všechny osvěží ;o))

Večer už proběhlo pouze tradiční žehlení u tradičního oblíbeného seriálu ;o))Bohužel práce jsem pro změnu zase moc nestihla :o(( Jak je to jen možné?!