Sourozenecké sžívání, to není žádná lecjaká věc. Vyžaduje to pořádnou dávku trpělivosti, nervů (ze strany rodičů) a slz (ze strany sourozenců).
Takže v pondělí nám všední hysterie vyvrcholila plácnutím Kamči po hlavě (Kami pláče nechápajíc nutnost týrání, Fíla kvůli „matčině přednášce o slušném chování“).
V úterý následuje poklidné zpíváníčko nevydařená odpolední procházka (Kami tentokrát pláče hlady, mladý pán schválně cestu domů zdržuje a opět si vykoledoval „přednášku“).
Ve středu jsem se po velkém psychickém Fílově nátlaku vydala s ním na lekci plavání, což opět slečna oplakala (vlivem hladu, nebo smutku, to už ani není jasné). Tak aspoň že si to tentokrát mladý pán pořádně užil, strašně se mu totiž líbila „vodní lanovka“ (tahání podél břehu na laně).
No a grandiózní finále?!?! Nebojte, dočkala jsem se. Stačí si na chvíli „odskočit“ (do auta pro zapomenutou kombinézku, která je zatím nutná k procházce v kočárku) a při návratu vám může syn zavřít dveře před nosem. A aby to nebyla nudná historka, tak stihl ještě otočit klíčem. Ano, potlačila jsem panický vztek a klidným hlasem se snažila Fílu přemluvit, ať točí klíčem, co to jde a nejlépe na tu správnou stranu. No mladý pán si myslel, že si z něj dělám legraci a schválně mu nechci otevřít, což zakončil tradičním hysterickým záchvatem.
OK, vztekající dítě leží pode dveřmi (aspoň trochu jistota, že nijak „neublíží“ plačícímu dítěti na gauči), nicméně sklo tedy rozbíjet nebudu. Mobil nemám, odšroubovat klika mi nejde…čas ubíhá…je třeba se do toho opřít…a dveře vypadají celkem povolně. Škoda, že povolily dříve, než přišla Danča se svým spásným nápadem vyzkoušet klíče ze zbývajících dvou dveří v chodbičce. A že by se ty od WC i hodily…tak snad příště…i když od teď už vlastně ani nevím, kde klíče od dveří jsou. Po tomto náročném dni plném pláče a vztekání Fíla usnul u stolu nad jídlem v 18:10 (NEVÍDÁNO, NESLÝCHÁNO!!!) a Kamča v 19 hod. Ufff to byla fuška!
A jak to viděl Míša???:
„Neuvěřitelné. Jedu si takhle z práce domů, je asi 7 večer, jsem na Černém Mostě, když mi zavolá Soňa, že drobotina už komplet spí. Bohužel jsem ale takhle narychlo nebyl schopen domluvit žádný program, takže jsme měli pohodový večer doma. Až jsem skoro nevěděl, co dělat. Už na tolik volného času večer prostě nejsme zvyklí…“
Žádné komentáře:
Okomentovat