Sice to nejprve vypadalo, že nikam nepojedeme a že si budeme jen hrát doma s naší vláčkodráhou, nakonec jsme ale mladého pána přemluvili a vyrazili jsme na pánskou jízdu až do daleké Prahy.
A nebyl to jen tak nějaký výlet.
Autem do Čelákovic (na nádraží jsme potkali sousedy, kteří se taky vydali lokálkou na rodinný výlet, ale opačným směrem), odtud vlakem na Masarykovo nádraží, pak tramvají na Anděl. Fífa byl výborný, každou zastávku se ptal, jestli už vystupujeme:-) Ale vydržel to v pohodě.
No a návštěva Království železnic? To byla jedním slovem paráda. První velký panel s kolejemi malý neustále obíhával, naháněl vláčky a všemožně je komandoval („Vláčku, počkej, svítí červenáááááá!!!“). Navíc to fakt vypadá hezky, obzvláště mě dostalo umělé střídání dne a noci.
Ale pozor, hlavní atrakcí dnešního dne ale nebyly vláčky, ale odrážedla! V jedné místnosti tam totiž byla nějaká „testovací dráha“ pro malé cyklisty. A Fífa, pro mě skoro až malinko překvapivě, si jedno odrážedlo hned vzal a jezdil a jezdil a jezdil. Navíc bylo vidět, že má trénink, spousta mnohem větších dětí nebyla schopna ujet ani kousek a malý tam lítal jako drak. Dokonce jsme se sem ještě jednou vrátili, nechtěl už jít na další vláčky, ale jezdit… Super. Myslím, že se docela slušně zpotil a samozřejmě zároveň i slušně unavil.
Pak už hurá na oběd do blízké restaurace. Minestrone slaví u Fífy velký úspěch a zvalí ji skoro celou. S těstovinami už to tak slavné není, ale ani se nedivím, té polívky bylo fááákt hodně.
Zpátky na nádraží tentokrát zkoušíme metro. Malého držím na rukou, odmítám nabídku jednoho staršího pána k sezení, nějaká další babička je ale neodbytná a nakonec nás opravdu pouští sednout. Koukám, že mít děti má i jiné výhody:-)
Pozdní odpoledne nás pak přijdou navštívit sousedé Muškovi, kouknout se na malou Kamču. Takže doma 4 dětičky, bylo veselo.
Žádné komentáře:
Okomentovat