I když předpověď hlásila deštivý víkend, nestalo se. Naopak, od sobotního rána bylo opravdu nádherně. Cimbůrkovi vyrazili do ZOO, my jsme taky uvažovali, ale nakonec jsme se raději zůstali válet doma, kde se přece jen můžeme před tím sluníčkem schovat.
S Fílou jsme dopoledne vyběhli na zahrádku, zaskákali na trampolíně a hlavně zvládli posekat trávník. Tak jako tak, vzpomněl jsem si na našeho staršího synka, že bychom jej mohli zavolat na opalování na zahrádce, při čemž by nám pomohl s hlídáním:-) Naštěstí se mu ten nápad líbil a odpoledne dorazil. Fíla byl samozřejmě nadšený.
My ale měli na dnešek naplánovaný ještě jeden zásadní úkol – náš místní úřad nabídl k dispozici nějaké ovocné stromky, které si mohli zájemci vysázet na předem určených místech. Tak jsme se do toho i s Cimbůrkovými přihlásili a dnes byl den D. Pravdou je, že jsem nečekal, že stromky budou vypadat tak chcíple, ale co už, třeba jim naše péče a láska pomůže k tomu se vzpamatovat:-) Pár místních nás hned stihlo vyzpovídat, cože to tam jako sadíme. Nevím, jestli to byla jen zvědavost nebo i svým způsobem nelibost z toho, že tam něco poroste… Každopádně jsme se toho s Martinem a nutno říct, že i s Fílou a Verunkou (za dozoru zbývajících členů rodiny) zhostili na výbornou a stromečky mají svůj nový „domov“. Tak snad už příští rok budeme mít kde dávat pusy pod rozkvetlou třešní…
Btw. nevím, jestli jsem si toho dříve nevšiml nebo to opravdu začalo až teď, ale Fíla mi dnes dal zabrat svými neustálými dotazy „A proč?“. Rekord byl myslím 12x proč v řadě…
Žádné komentáře:
Okomentovat