V pondělí se nám konečně vrátila Verunka. Tomík neskutečně vyrostl a zmoudřel, takže už hezky spinká v kočárku a užívá si dopolední výlety.
Fíla podlehl Daníkově bojovné náladě a v rámci jejich celodenního řádění je slyšet samé „boj boj“. Tak já nevím, co z toho bude. Aspoň že si můžeme z toho boje na chvíli odskočit na návštěvu k Lucce ;o))
Ve středu jsme si vyzkoušeli, jak se nakupuje s Verunkou. A je to fakt mazec. Kdybychom neutratili tolik peněz, nejspíš by nás do toho obchodu už příště nepustili.
Taky trénujeme půjčování hraček sestřičce. Bez slziček se to však bohužel neobejde. S pláčem probíhá i trénink jízdy na kole. A pláč doprovází i úžasné finále čtvrtečního dne, kdy si Fíla v obchůdku narazil zuby. Dalo se to čekat, když si je před pár dny narazila taky Verunka. Ale Kami se rozhodit nenechá a statečně se proplazí všemi těmi divnými dny.
Na konci týdne pak přemýšlíme, jestli na tu Moravu (konkrétně na pouť na Borové) vyrazíme či nikoli. Nakonec vyhrála naše únava a špatná předpověď počasí a zůstali jsme doma. I když odpočíval zatím spíš jen Míša ;o))
Žádné komentáře:
Okomentovat