Zkoušeli jste někdy jet za světlem?

Na dnešek bylo domluveno posezení s Kačenkou v restauraci U saní (opravdu tam jedny mají). A tak se taky stalo. Kačenka si neodpustila simulování práce nějakým tím zpožděním. Míša dorazil i se slovenským kolegou, který byl "na skok" v Praze. Výběr jídla proběhl v pořádku, akortá Kačenka si vymýšlela, jak jsou bramboráčky málo propečené, voda málo mokrá, víno málo kulaté…no klasika…

Večer jsme zašli ještě k sousedům, Tomášovi donést řetízkující pozdrav z Moravy a ke Skalákovic zkontrolovat terasu z druhého konce ;o) A to jsme neměli dělat! Pak si k nám Péťa jenom zaskočil pro pivo (doma nemajíc) a už to začalo…stojíme ve dveřích a najednou vidíme to světýlko v dálce…
Skalák: Co to je to světlo vole?
Míša: Ty vole to tam nebylo!
Skalák: No to by se ale mělo zkontrolovat ty vole!
Míša: Ty vole no to docela mělo.

A najednou všichni sedíme v autě, my s Verun ze zcela nepochopitelných důvodů bez foťáků, fakt nevím, jak můžeme být tak lehkovážné…a už se vyráží směr „světýlko v dálce“. Normálně bychom nechali Hozíka hezky vyběhnout z domu, zkontrolovat situaci a nahlásit stav. Bohužel zrovna nebyl nějak po ruce.

Ani nevím, jak k tomu mohlo dojít, ale v nějak se nám podařilo v té předpisové rychlosti minout tu správnou odbočku a pak ještě jednou. Poté jsme nechali Brandýs daleko před sebou a vyrazili blíže k hradecké dálnici. Na mostě přes dálnici byla hádanka částečně rozluštěna. Světlo stojí u dálnice v místě, kde je zúžena na jeden pruh. Ale proooooč???? Situace si žádá podrobnější vysvětlení! Za mostem to bereme první odbočkou vlevo. Po 50 metrech brázdění zasetého pole se vracíme stejnou trasou zpět, abychom po sobě nezanechali žádné stopy. Další odbočka. Minuli jsme ji. Po pár metrech další. Tu už jsme stihli. Pomalu se plížíme po betonových panelech, na „jejichž bedra“ byla naložena veškerá tíha místního hnoje. Místo jak stvořené pro romantický večer ve dvou. Proto to zamlžené auto. Nebo že by místní mládež podnikala drobné krůčky za hranice legálnosti co se držení drog aj. týče?? Nezkoumáme… Snažíme se nepozorovaně projet kolem a zmizet z tohoto „Bohem přehlíženého místa“. Množství vody stoupá, betonových panelů ubývá. Otevřít okýnko nebyl nejlepší nápad. Snad to cestou zpět vydýcháme! Míša ještě jízdou v pravém a následné v levém rigolu čistí kola. K domečku hezky po staveništní hlíněné cestičce a po vesnickém „parfému“ nemůže být ani památky.

A nebo taky ne! Po vystoupení jsme se všichni urychleně vzdálili od vozu do dýchatelné zóny. Myslím, že záchranné akce s konvicí a vodou v kýblu i vyhnanství autíčka až za cestu, lze považovat za snahu marnou. Alespoň tak se nám to jevilo při ranním odjezdu do práce a po Míšových smskách o tom, že ani myčka nedělá zázraky. Jó…každý se jednou může dostat do pořádných sraček. Takový už je život a takový byl jeden z našich běžných vesnických večerů.

Doufám, že brzy zase uvidíme nějaké světýlko… doufám, že tohle už bude leda tak na konci tunelu!!