Dneska se dělníci pustili i do chodníků před domkem… Skalák večer oplakal ty nejkrásnější kusy trávy, které tímto odešly do věčných lovišť (čili na hromadu za domek), a já přesadila „kytičky“, aby mohl být náš chodník vůbec postaven.
Pozdě v noci jsme svolali rodinnou radu a vylosovali návrh rozložení dlažby. Snad to pánové podle našeho nákresu zvládnou. Byla krásná tmavá noc, takže nám to nedalo a kolem půlnoci jsme podnikli „stezku odvahy“. S baterkou jsme pobíhali po zahradě a počítali sloupky, tvárnice, centimetry skosení apod. Závěr? Jsme v hajzlu, protože děláme ploty jako poslední … nejvíc nám to kazí řada naproti, která už si své zahrádky vyřešila (překvapivě krásně rovně), protože vůbec nemusí řešit, že by jejich zahrada sousedila s více jinými, které mají různé úrovně zídky plotu. Zapeklitý problém. Jsem zvědavá, co z toho nakonec bude.
Pak už jen následovala lekce romštiny. Po Míšově ranním pokusu domluvit se s místními „kopáči“ na stavbě plotu u Skalákovic totiž Peti usoudil, že Míša dost často absolutně nevěděl, která bije a co po něm vůbec chtějí. Proto nás naučil pár užitečných slofíček, abychom si příště v takové situaci vedli podstatně lépe.
Pár užitečných frází uvádím:
„Co jsi to k…a p..o řek´?“ – Pane černoch, mohl byste mi, prosím, zopakovat, co jste právě řekl?
„To si v..e, k…a v..e děláš prdel!!“ – Ne, děkujeme, za takovou cenu si plot nemůžeme dovolit.
Ovšem důležitý je především přízvuk…Je to složitá technika, kterou vám na vyžádání Skalák osobně předvede a vysvětlí. V závěru to pak zní zhruba jako „blablabla blabla, blabla-bla bla blabla.“
Žádné komentáře:
Okomentovat