pondělí 26. března 2007

Velké daňové přiznání

Dnes jsme s Míšou vyrazili po úřadech, zúčtovat a odevzdat ty naše daně. Pochopitelně se do takových věcí nejde bez přípravy. Takže jsem si ráno přivstala, abych si "udělala hlavu". (Chápej obarvila vlásky.) Pěkné Kačenko, moc pěkné!

Pak jsme si každý zvlášť předpřipravili své formuláříky, s mamkou se pořádně nasnídali (protože snídaně je základ zdravé výživy!) a hurá do města. Míša to měl pravděpodobně zcela správně. Já musela přemístit údaje o "extra money" z jedné kolonky do kolonky zcela jiné a rázem se ze mne stal také živnostních (aspoň na chvíli). Pak jsem to ještě 3x přepsala a třetí variantu s "pravou chybou" jsem ji nakonec odevzdala. Příště to asi vyplní Míša ať je to hned napoprvé.

Následoval oběd u Veličků a s ním související vyložení koleček a "velkého sběru", za což jsme si také něco odnesli. Konkrétně podíl z prodaného pozemku. Moc děkujeme!
Vyřízení zdravotního a sociálního pojištění už vyžadovalo výlet do FM. Nakonec jsme upustili od nápadu navštívit naši bývalou střední školu a spokojili se pouze s tím, že jsme před ní zaparkovali. To už jsme za sebou měli návštěvu ZP a před sebou frontu na SP. Tu jsem si nakonec vystála zcela zbytečně, neboť na tomto úřadě po mně evidentně nic nechtějí. Snad si to nikdy v budoucnu nerozmyslí!!
A když už jsme ve Frýdku, tak je jasné, že je potřeba zkontrolovat Káťu a Roberta. A co myslíte?!?! Přesně tak! Flákali se! Prý že mají dovolenou. Oni?? A oba najednou??? No není to divné?!?

Teď ještě zastávka u Zuzky, kde nám holky odprezentovaly svůj růžový pokoj, své růžové kostýmky motýlků a své nové růžové ještě nesmontované postýlky. Z těch měl Míša úplně nejvíc největší radost. Po velké námaze tam prostě dali kratší šrouby a bylo vyřešeno.
Pak návštěva u taťky. Fakt nekecá a má v noze ty železné šrouby! Představa, že bych měla někdy něco podobného mne dost děsí. Snad páni doktoři do doby, než by to bylo potřeba, vymyslí něco stylovějšího a méně odstrašujícího. Ale možná, že to má mít i ten psychologický efekt, aby vás to odradilo od dalších pokusů o podobné úrazy. Čert ví... Pak už jen véča a o půl osmé jsme mohli vyrazit zpátky do svého domečku v Nehvizdech.

Žádné komentáře: