Ranní vstávání v 8 hodin se ujalo. Všichni s nadšením vyskočili ze spacáků a pustili se do balení posledních kousků. To teda hlavně Linda, která však k dokonalosti své práce vyžadovala denní tisk :o( Jiřík se nemohl dočkat nakládání auta, do čehož vložil veškerou svou energii, která mu po rozlučkové party zůstala. Oběma za pomoc moc děkujeme! Akorát nechápu, proč neměl Jiří ze získané odměny (solidního fíkusu) takovou radost jako Linda?!?! Takže to nejdůležitější převezeno a vybaleno do kobercem vybavených Skalákovic pokojíků. A tak Evička poprvé viděla naše domky na vlastní oči!
Teď už nevím, jestli jsme to stihli otočit ještě jednou či nikoli, každopádně si pamatuju, že jsme se otočili v hospodě U paši. Přeci jen bylo potřeba dostat žaludek trochu do rovnováhy a nabrat nové síly. Nechyběly tradiční bramboráčky se sýrem… To prostě musí být! Gulášovka hustá tak, že by se dala krájet, udělala radost nejen Honzíkovi ;o) V průběhu oběda se konal telefonický rozhovor s mamkou, která ohlásila, že jsou už asi jen 1,5 hodiny od Prahy. Pak se ještě Skalák přecpal zbylými bramboráčky, které Verun kvůli pečlivému testování gulášovky, nezvládla, a mohli jsme vyrazit. Skalákovým za oběd děkujeme! Rozdělili jsme se na 2 skupiny. Já s Honzíkem jsme jeli domů uklidit. Zbytek se svezl s Evičkou zpátky do Prahy pro další várku a zbylá auta ;o)
S Honzíkovou pomocí (ujal se mj. vysávání), jsme stihli nový domeček docela dobře připravit na jeho první návštěvu. Mamka dorazila s babičkou i lehce připitým Zdeněčkem. To jsou ty následky zastávek na Moravě. Nic takového by se mu U NÁS stát nemohlo! Proběhlo krátké seznámení s bytem a rozdělení pokojíků. Pak jsme poklidně čekali na večerní fotbalové utkání Česko – Německo, na které původně Míša lákal, že by jako mohly být lístky a mohlo se jít přímo na stadion. A tak jsme se v teple domova všichni sešli před obrazovkou naší „staré“ televize, abychom si spolu s mňamkami a řízky přenos užili. Přidala se i nějaká „přestěhovaná slivovička“. Všichni seděli v první řadě a já s Verun jsme zápasu dodávaly tu pravou atmosféru vybalováním skleniček. Tradičně se při tom vtírala otázka „kam s tím“, s níž si lámu hlavu už několik posledních dní. Skalákův nápad, že bychom mohly jít vybalovat vedle se nám zdál dobrý, ne však na tolik, abychom jej uskutečnily ;o)
Prohráli jsme! Jak je to možné?! Každopádně nezbývá, než to řádně zapít. Babička se vydala spinkat jako první. V koupelně se však jen „osvěžila“, neboť nepřišla na to, jak přepnout na „sprchu“. Aspoň víme, na co příště upozornit. Vzhledem k náročnosti celého dne jsme šli brzy spinkat všichni. Do domečku jsme se pohodlně vešli i s Honzíkem, který tentokrát nespinkal ve svém „Honzíkovo“, nýbrž v „Míšovo“ – tj. v pracovně.
Žádné komentáře:
Okomentovat