Alternativní den

Ráno vstáváme docela brzo, neboť cesta před námi je dlouhá – dle Iana včetně zastávek ca 7 hodin severní cestou (N4 a N2 neboli National 4 a 2). Vyrážet jsme měli v 7, v tu dobu jsme tak nějak opravdu všichni připraveni, ale Ian zjistil, že nemáme všechny dalekohledy, tak je jel ještě někam vyzvednout. Takže nakonec vyrážíme někdy před osmou. Fíla vzadu (jakože v třetí řadě) v sedačce cestu zvládá překvapivě dobře – tady se koukne na pohádky, tady si něco přečte, občas se koukne z okna (a výhled má hezký), část cesty prospí (díky čemuž taky posouváme plánovanou přestávku a o nějakých 100 km dále (nutno uznat, že čerpací stanice s občerstvením na každém rohu jako u nás doma tady zkrátka nejsou a v některých vesnicích není úplně radno zastavovat). Trochu nás zdrží opravy probíhající na N2 (vtipné jsou cedule s informacemi u semaforů, že čekací čas je 5-20 min, což se u druhé takové cedule potvrzuje; aspoň stihneme vyběhnout s Fílou ven na záchod). Při zastávce taky zjišťujeme, že náš přívěs není úplně nejlíp zavřený – chybí buď visací zámek či něco, čím bychom tu západku zajistili. Naštěstí po Ianově snažení se vším možným, co našel vedle cesty (včetně plastového brčka apod.:-) se nás sželelo pánovi v autě za námi a donesl nám plastové rychloupínáky. Dodatečně díky.

Ve velmi známém městě, jehož jméno si nepamatuju, jsme zastavili ve Steers na oběd – výborné kuřecí burgery a pro Fílu ještě slíbená zmrzlina, kterou ale po třech líznutích odmítá (jeho smůla, je výborná).

Koukám se do mapy, našel jsem alternativní, kratší trasu. Jen opravdu nevím, jak budou vypadat cesty, na mapě značené jako „main road“. Ian volá nějakému známému, prý to bude OK.

Prvních pár km je v pohodě, po ale asi 20 km končí asfalt a začíná štěrková, poměrně hrbolatá cesta. To ovšem Ianovi nezabrání i dále jet asi rychlostí 80 km/h (připomínám, máme vzadu vozík). Jedeme jedeme, najednou se ozve obrovská rána. Všichni se rozkoukáváme, co se stalo. Praskla pneu? Něco s přívěsem? Nakonec z toho je rozbité zadní sklo… Nepříjemná věc. Vzhledem k povrchu cesty je v autě rázem totálně naprášeno (a chvílemi opravdu špatně dýchatelno), navíc nestíhá klimatizace, takže i horko. Bál jsem se reakce Fíly, naštěstí to nese statečně. Co teď? Ve vesnicích, kde projíždíme, nám to opravdu nikdo neopraví. V parku určitě taky servis nebude… V jedné z posledních vesnic před parkem (resp. relativně větší, moderní a hlavně totálně zacpané městečko – přesněji jedna velmi rušná a téměř neprůjezdná ulice) zastavujeme a zkoušíme jít koupit něco do obchodu Build It. Zatímco Ian nakupuje, já se snažím dojet na konec zácpy a otočit auto, abych mohl projet zácpu i zpátečním směrem:-) Btw. počet bělochů v této vesnici byl přesně 5 (pro nechápavé – nás v autě bylo 5…). Naštěstí vše dopadlo dobře, jen tedy bohužel Ian a) koupil pásku, která se lepí na zdi při malování (což, jak jsme očekávali, nebylo úplně nejlepší), b) v obchodě měli jen 30 m roli igelitu, takže nabral nějaké staré igelitové pytle.

OK, míříme do parku. Jsme tam někdy kolem 5 odpoledne, takže z původně plánovaných 7 hodin je to lehce přes 9. Ubytujeme se ve „stanech“, mezitím ale bohužel zavře místní obchůdek, takže nemáme grilovací uhlí na uvaření večeře. Ian jde tedy prosit k sousedům, nakonec přijde plně vybaven a večeře je zachráněna.

Dneska už toho moc nestihneme, navíc ráno vstáváme brzo, takže dobrou.