Jak se budí princezny

Po víkendu s výpomocí v kuchyni i dětském pokojíčku plném otázek, kdy už se to naše druhé dítě narodí, to přišlo.

Dali jsme si ještě klasicky pondělní cvičeníčko (to jsme ještě nevěděli, že je poslední „jedináčkovské“) a už ve 4lístku jsem zaznamenala nepatrnou bolest bříška, jako při střevních obtížích. Vycvičená z Fílova „děsně nenápadného příchodu“ jsem zavelela, že raději pojedeme domů a vyrazili jsme. Doma jsme našli lehce panikařícího Míšu a jeho mamku, kteří byli nervózní z toho, že jim nezvedám telefon. Jak bych taky při řízení auta mohla, že ;o)) Každopádně při konzumaci večeře se bolest ještě dvakrát zopakovala a já „pojala jakési podezření“. Pak se k tomu přidal zřejmě i odchod plodové zátky a tak jsem rozhodla, že vyrazíme. Fíla bohužel ještě nespal, tak nezbylo než zavolat na pomoc Verun. Venku jsme ještě pozdravili souseda od naší „věkovky“ Stelinky a potvrdili mu, že míříme do porodnice. Tam jsme dorazili ve 21 hod a necelou půlhodinu po půlnoci byla Kamča na světě.

Čili za mne porod opět v pohodě. I když tentokrát jsem si musela jeho průběh hlídat víc sama a hlásit se včas o epidural apod. Škoda, že už to asi víckrát nezažijeme, třeba by to šlo příště ještě lépe a radostněji ;o))