čtvrtek 8. července 2010

Na skok ve Varech

Vedro, vedro, samé vedro…prostě počasí, že se vám ani nakupovat nechce. Z Nehvizd odjíždíme opravdu jen v nejnutnějších případech. Vůbec nezávidím ségře, která se MHDčkem přesouvá ze schůzky na schůzku. V takovém počasí se dá prostě jen jediné…zajet si na skok do Varů, dát si termální koupel.

No tak né….fesťák byl ten pravý důvod. Tak jako tak jsme tam dnes dorazili. I když cestou padla jedna róba našeho mladého pána, a to při obchůzce na benzinové pumpě. (Fakt nechápu, že ty stojany někdy neumyjí.) To však byl teprve začátek.

Po náročném výběru parkovacího místa…ano, jako obvykle jsme skončili v serpentinách nad Thermalem, kde Míša výhodně zakoupil parkování na účet předchozího řidiče, který v automatu zanechal své mince.

Následovala procházka směr hotel Pupp, kde byla naše základna a kde byly i naše akreditace. Taky nás tam čekalo občerstvení v „dobré“ společnosti známých i neznámých tváří, které jsme velmi rádi využili. Za odměnu jsme jim tam nechali nějaké ty naše poklady. Pod vlivem časové tísně jsme si vybrali dvě projekce, o které jsme se měli s Míšou během dne podělit, stejně jako o toho našeho drobečka.

Snažili jsme se včas najíst, podat mlíčko apod., ale k polednímu spaní se Fíla neměl. Drandil si to kolonádou host nehost. Na chvíli jsme se zastavili v baru, kde Míša potkal bývalého kolegu, na chvíli jsme zdrbli „mr… mediální“ s bývalým kolegou Lukášem.

Ten prý také způsobil, že se naše dítko během projekce „máminých“ dokumentárních filmů zvládlo zprasit jako nikdy. Tatínek se před mým návratem pokusil škody eliminovat, ale nějaké oblečení už přeci jen padlo cestou do Varů.

Nicméně pobíhání a rachtání v kalužích Fílu přeci jen unavilo a máma si přebrala dítě spící. Může se to zdát jako výhoda. Nikoli v případě, že musíte jít prodloužit parkovací hodiny. Takže těhotná si užila svou službu a vytlačila kočár s překvapivě spícím dítětem, motorkou a nákladem časáků a jiných zbytečností přes schody až nahoru do kopce a zpět, aby pro změnu přeplatila parkování až do zítřejší 10 hodiny dopolední, kdy už tady rozhodně nebudeme. Takhle se mažou „neplánované příjmy/zisky z předchozích období“ ;o)))

Poté, co si i tatínek užil svůj zřejmě stejně kvalitní filmový kousek, nezbylo než ochutnat něco z dalších místních kulinářských pokusů, tradiční palačinku nevyjímaje, a unavit nezvykle prospané dítko v místním parku. I tak vydrželo celou cestu vzhůru a usnulo až doma.

Tak že bychom si to zase za rok zopakovali? Určitě bude mít festivalová zábava ve čtyřech úplně jiné rozměry ;o)

Žádné komentáře: