Jako každoročně jsme se i letos rozhodli navštívit vynikající festival Colors of Ostrava (jako tradičně jsme neplatili a lístky si sehnali u bohatých sponzorů ;o)). Festival byl už poněkolikáté čtyřdenní, což je malinko náročné, ale zase proč si někdy nevzít volno a neužít si pár dní volna v Beskydech s rodinou. Bohužel to bylo spojeno s tím, že jsme museli (jako už taky tradičně při skoro všech našich návštěvách v Beskydech) dodělávat analýzu. Naštěstí jen jednu. A naštěstí byl po ruce Zdeněk a další dobrovolníci, co nám pomáhali hlídat Fífu, takže nám to šlo pěkně od ruky.
Do Frýdlantu jsme dorazili někdy odpoledne, sluníčko krásně svítilo a hřálo, takže ideální počasí na to skočit aspoň na chvíli do bazénku. Paráááádička (jak říká Filípek).
Večer, když už tedy mladý pán pln dojmů z cesty a přece jen ne tak známého prostředí usnul, jsme se se Soníkem vydali nasát festivalovou atmosféru. Ty čtvrteční večery mají na festivalu jedno velké PRO – přece jen tam ještě nebývá úplně narváno, takže jsme se mohli úplně v klidu projít mezi všemi stánkami s jídlem a dokonce si i sednout do „plážového“ baru nazvaného „Urban Wave“ (což teda nevím, proč plážový bar dostal zrovna takový název). Takže jako dobrý, pohodička, jen teda hudebních vystoupení jsme moc nedali – prakticky jsme jen chvíli poslouchali Sunflower Caravan a pak dali jen asi prvních 15 minut jihokorejských bubeníků Dulsori. Škoda, že jsme plašili kvůli malému (jak bude spát sám? co když pláče? apod. – znáte to ;o)). Přijeli jsme domů a tam byl naprostý klid, Fífa spal jako zabitý
Žádné komentáře:
Okomentovat