pondělí 31. prosince 2007

Kdo nehraje s námi, hraje proti nám

Malujeme, povídáme si, předvádíme se a někteří hlavně střílejí…ano, i takový byl náš Silvestr, kterým jsme zakončili rok 2007. Pochopitelně tomu předcházel úklid domečku, někteří jeli ještě tento den do práce, proto dostali za úkol i nákupy, ale bowle byla připravena od včerejška, tak už jen hlavní chod a mňamky. Však to známe. Nejdříve dorazilo Somado (pokud nepočítám nezbedného synka Honzíka)…čili Ivi, Linda a Jiří. Ti všichni u nás byli i na přespání. Další nejrychlejší byla delegace z ministerstva. Míša už měl hezky nachystané všechny propriety pro playery, a tak se mohlo začít pomalu testovat. A tak my jsme s Hankou chvíli něco chystaly v kuchyni a chvíli seděly s Lindou a Ivi. Zpočátku to pro ženskou sekci nevypadalo zrovna nadějně. Ale bylo nás 8, a tak někoho napadlo, že bychom zatím mohli zahrát Bang! Ten pro víc lidí stejně není. Výborný nápad. Jen kdyby někdo včas umlčel Honzíka s dalším výborným nápadem přečíst si, co má kdo za „zvláštní vlastnost“. Už u něj jsme s tím zabili čtvrt hodiny a nikam jsme se nedostali. Si asi dokážete představit, že to u zbývajících 7 nebylo o moc lepší. I při hře se projevily mírné nedostatky těch, co Bang! zatím nehráli dost často. Takže jsme omylem zabili Míšu a pak jej zase oživili, a to hned poté, co nám prozradil, že je bandita. Ups?!?! Jak mu to jako banditovi ale nesmírně slušelo si pak všimněte v albu, které bude pod článkem ;o)) Přežili jsme snad ještě nějaká dvě kola, kdy jsme zabili dalšího banditu a považovali (hlavně tedy já jako šerif) hru za vyhranou ;o)) Prekérní situace, kdy poslední zbývající bandita (z ministerstva) nemohl dostatečně protestovat, neboť by se prozradil. Vskutku povedená hra ;o) Někdy v jejím průběhu dorazili Skalákovic, proto existuje i ta výše zmíněná fotodokumentace.
Každopádně brzy dorazili taky Kolouškovic a Nohelovic (snad to nepletu) a ukecali jsme to ještě na mafiány (než kluci začnou střílet naostro ;o)). Hra to byla zajímavá… můj poslední tip před smrtí na Verun, Míšu, Lindu a Skaláka byl myslím přesný. Fakt nechápu, jak si někdo mohl myslet, že zrovna já a Dan jsme mafiáni!! Tak pro příště děcka. Jo?!?!
To už ale kluky svrběly prstíky a museli „ke strojům“. My holky jsme se pustily do hraní Activity. Šlo nám to skvěle. Co se kreslení týkalo, byla neporazitelná dvojka blondýnek. Na školní autobus asi nikdo nezapomene. Na Hančinu příklepovou vrtačku v pantomimě taky ne. Prostě zajímavých kousků bylo víc než dost. Pěkný byl taky Lindin kreslený kotoul/kotrmelec. Co vám budu povídat, to se musí zažít. (To je taková ta výzva pro ty, kteří nepřišli – jakože udělali velkou chybu, jestli to do teď ještě nepochopili ;o) …whatever…)
Hrálo se a hrálo, jedlo a pilo a nějak jsme skoro ani neměli čas bouchnout o půlnoci to šáňo. Rychle ven před dům. Bouchnout, rozlít, vypít, popřát, popusovat, odstřelit ty jediné Skalákovy „prskavky“ a mohli jsme se znovu věnovat svým bojovým hrám. Chvíli jsme ještě z tepla domova pozorovali tu „tajemnou září nad Muškovými“, ale času nebylo nazbyt. Musíme to přeci vyhrát – teda dohrát jsem chtěla říct.
Kolouškovi odešli nejdříve. Péťa musela za Marečkem, Jarda prý brzy ráno razí do Vídně. Časem kluci přešli z notebooku k naší Activity, jen Petr z ministerstva se se svým strojem nějak nedokázal rozloučit. Objevili jsme nové dimenze této hry a nové/mužské pohledy na věc. I když předvést „cit v prstech“ prostě nejde. A že někdo uhodne „knihomila“, když pantomimu předvádí Skalák?! To je víc než podivné!!! Ale to už byly téměř 4 ráno a kromě vtipu o chobotnicích, který Skalák sliboval na půlnoc, jsme si vzpomněli, že na všechny čeká ještě báječná tombola. Kolouškovic a Linda, která šla spát ve 2 ráno, mohli jen litovat. (Linda tak ráno v 9 hodin také učinila, škoda že si to nemohla nechat na později ;o))
Do pěti byly úúúúžasné dárky rozdány ke spokojenosti všech. Honzík si dodnes čte poezii. Marťa (Nohelová) se asi bude muset vydat na poušť, aby si své dárky užila. A jak to bývá, každý se vždycky se svými dárečky uchýlí někde do koutku, aby si je užil. A tak se všichni uchýlili do postýlek, aby si užili…trochu spánku.
Stejně tak i já s Míšou, sice až za hodinu, po umývání nádobí, ale „jak na Nový rok, tak po celý rok“ – takže jsme to tam nemohli nechat, přeci tady nebudeme mít celý rok kuchyň plnou špinavého nádobí, ne?!
Ráno nás vzbudila Linda (překvapivě). Příště ji ve 2 jít spát rozhodně nepustíme. Aspoň že se vytrestala tou tombolou. Jirkovy dárky se jí moc líbily. Tak jsme si dali kafe/čajík, Pétin výborný koláč či marlenku…. Jóóó jak na Nový rok… Pak už jen dychtivé Lindě a ostatním odprezentovat fotografie a příběhy z Afriky a můžeme Silvestra považovat za vyřízeného ;o)
Tak zase za rok!! Honzíku, Marki… nezapomeňte si to příště lépe naplánovat!!!

Žádné komentáře: