Ráno malý budíček, když Míša vyrážel směr Sázava. Opravdové vstávání jsem si dala až kolem 9 hod. Pak nějaké domácí práce a čekání, až se probudí i sousedi a začne akce „kulové na zahradě“. Překvapivě jsem se dočkala relativně brzy ;o) Akorát počasí nebylo nijak přesvědčivé. Takže jsme tak dlouho zvažovali, zda začít či nikoli, zda půjčit válec či trojúhelník, až začalo pršet :o(
No a protože Skalák řekl, že nic nebude, za hoďku stál za dveřmi i s válcem, že jako ok, ready, jde se na to! Tak jsem dodělala oběd, s Honzíkem jsme se najedli a Skalák s Verun mezi tím rozhrnuli ty krtince, co nám na zahradě zůstaly od minula. A první problém… Hlíny je málo! Co teď?? Voláme ministerstvo, snad nám poradí! A taky že jo! Síto prý je na zahradě, takže si jej můžeme klidně půjčit, říkal Petr Langer. Do toho ovšem zase deštík, takže pro síto jsem šla až za nějakou tu hodinku, kdy už byli Skalák s Verun naladěni na romantické filmy a pohovku.
Petr zrovna dorazil domů a kecal venku se sousedy. Takže proběhlo seznámení a osobní zapůjčení síta. Ze zbytků jsme udělali ještě 16 koleček hlíny, ale pořád to bylo „jako když prdne do lesa“, jak vždycky říkal můj děda. Ale už jsme toho měli plné kecky, takže jsme to síto i kolečka raději rychle vezli zpět. Vzala jsem s sebou Verun, aby si aspoň u sousedů vychutnala pohled na POŘÁDNÉ HROMADY HLÍNY, což u nás na zahradě nehrozilo. Petr zrovna na zahradě nařezával schůdky na půdu (budeme si muset dát pozor, až k nim půjdeme na tu kolaudaci) a sousedi jej kontrolovali. Čili si seznamování dala i Verun – „ano to jsme my, co máme tu společnou terasu“ (asi dobré poznávací znamení, terasa je zřejmě vidět široko-daleko ;o)) Další dobré poznávací znamení „těch nahoře“ je, že tam makají ženské ;o)) jooo rovnoprávnost je svinstvo a stojí hodně úsilí.
Každopádně hlíny už rozhodně více nebude, večer se blíží, Skalák z výjezdu pro mapy Itálie taky, ale nezbývá než začít bez něj, neboť ještě nutně musí někde natankovat. Takže proběhla snaha o vyrovnání terénu a pak už nástup na setí (holky) a válcování (Honzík). Šlo nám to výborně, což ostatně můžete posoudit podle fotografií.
Dorazivší Skálák nám totiž připravil občerstvení a provedl řádnou fotodokumentaci. Skončili jsme někdy o půl desáté. Vyčerpaní, unaveni a špinaví. Takže ještě sprcha a pak zkusíme oslavit ten zítřejší Honzíkův svátek. Ale moc velké naděje jsme si nedělali. Ovšem o to víc jsme vydrželi… Spát se šlo až po půlnoci (to už Míša podle smskového hlášení dávno spal), až když Skalák dokončil další díl Honzíkova školení ve věci „balení slečen i paní“. Prostě tradiční triky a pověry ;o)) Však to znáte… A jestli ne, Skalák vám k tomu určitě rád něco poví, ale tenhle článek už je dlouhý dost, takže radši dobrou noc!
A tady slibované fotografie:
Žádné komentáře:
Okomentovat