Tak dneska už je Míšovi taky 29 let. Mezi dnešní dary však zatím patřil pouze večerní toyotí volejbálek. Vydrželi jsme překvapivě docela dlouho, na to jak byl písek brutálně studený. Asi nás hřálo mládí nebo Lupíkovy vtípky… takže i vzhledem k našemu pokročilému věku to vidím spíš na to mládí.
Druhý dárek si pro Míšu připravili Skalákovic. Původně měli dneska odjet do Itálie na dovolenou, ale ještě to kvůli Míšovým narozeninám odložili. Takoví jsou to „kamarádi“! A ne aby si někdo myslel, že neodjeli kvůli tomu, že se Verun neumí balit. To ne!
Čekalo nás u nich drobné překvapení (nesouvisející s Míšovými narozeninami ani se slovem dárek ;o)). Měli tam na skok Verčina bratrance Lukáše, který přijel do Prahy dělat přijímací zkoušky na doktora.
Tak jsme si dali nějakou tu skleničku velmi lahodného vína (a to je tohle vyjádření jen velmi zkrácenou verzí Skalákova proslovu a jedinečnosti láhve, kterou jsme vypili!). A po přednášce o metodách balení zavazadel přišla i historka o tom, jak si Peti s Tomášem vyměnili telefonní čísla. Nejsou sladcí?!?
Jo a taky mne dneska, ačkoli jsem neměla ani narozeniny ani svátek, Skalák nechal pít čajík z jejich Starbucksích hrníčků…. Taky lahoda!
…víc pozitivních poznámek už byste určitě neunesli, takže tímto raději pro dnešek končím.
Žádné komentáře:
Okomentovat