Bohužel se ale stalo to, čeho jsem se bál – za Prahou je nějaká bouračka, takže jsme si na dálnici skoro hodinu postáli. Navíc jsme si to zpestřili tím, že Fíla chtěl čůrat – což v zácpě na dálnici je výborná záležitost. Ale i to jsme zvládli – prokličkovali jsme do odstavného pruhu a hurá počůrat obrubník.
Převezmu klíče a vyrážíme s Fílou do centra koupit si nějakou dobrotu. Dle Fílova přání pěšky (= Fíla se nese na koni). Což o to, je to relativně kousek. Všude už ale mají zavřeno, naštěstí se nás zželelo jedné paní prodavačce v pekařství a donesla nám posledních pár koláčků. Hurá. Bohužel, hned poté, co vyjdeme ven, se spustil příšerný liják. Naštěstí je naše druhá, dívčí skupina už kousek od cíle, takže si je zavoláme na odvoz. Fíla na klín dopředu, já mezi sedačky dozadu. Výborná záležitost:-) Ještě lepší ale je aktuální stav silnice Vinařská po té průtrži mračen – obrovské kaluže, obrovské množství bláta. Fíla si to náležitě užívá v gumácích, jak si ale užijí následný úklid v penzionu, to nevím…
Chvíli na to přijíždějí i babi s dědou, takže z naší strany plná sestavička. A postupně se začínají sjíždět další a další, celkem nás nakonec je (nepočítám-li Cyrilovic rodinu a naše děti) 19, což je docela slušné číslo.
Takže po tradiční večeři se postupně přesouváme do sklípku na koštovačku, vínečko je dobré, ostatně jako vždy. Bohužel to ale nedává Soník ani Radka ani babi, snaží se uspat naše ratolesti. Babi nakonec předčasně přichází, byla vyhozena, neboť Kami prý neustále volala z postele svým krásným způsobem „babí babí babí“, načež Fíla spustil hurónský smích, takže to na rychlé usnutí nevypadalo.
Každopádně ono se pak ani nic zásadního nedělo – seděli jsme, pili, jedli. Někteří šli spát dříve, někteří až ráno…
Žádné komentáře:
Okomentovat