Jó třešně zrály

Ráno jsme čekali na tetu Káťu a kluky Tobíka a Samíka. Dorazili lehce později a Samík si chtěl ještě něco málo dospat. Nicméně aspoň s Tobíkem jsme si dali tradiční ranní trasu k řece házet kamínky. Kami to nějak nebavilo, a tak jsme vyrazili my holky zpět napřed. Ovšem na zahradě už to pak bylo jenom samý bazén, bazén, bazén…. Ještě že máme dědu po ruce.

Odpoledne nás čekala cesta k dědovi Mirkovi k Letohrádku. A tam další kola skákání a plavání. Sice tady děti nedosáhnou na dno, ale jsou tady schůdky, na kterých se lze realizovat a z nichž se dá skákat. Taky je možné u dědy trhat třešně, rybíz (zatím brrrr, kyselý), hrášek a jahody. A taky chytat zajíce.

Celou akci jsme zakončili kolem půl sedmé, po pořádné večeře u pohádek.

Pak hurá zpět dolů k babi a dědovi. Všechno fajn až na zabouchnuté dveře. Dítě pláče, babi i děda se snaží. Babi konejšit, děda rozbít dveře. Nakonec volíme cestu oknem. Hurá!!! Povedlo se! Babičku pak děda v klidu sekyrkou dovysvobodil.