Ono to "nejhorší" může být dost zavádějící. Po více než týdenní super dovolené na Moravě, kterou jsem proložil dvoudenním výletem za prací do Brna, po týdenní euforii z návratu Simči zpátky z USA, jsem se musel opět zapojit do pracovního procesu. Ale jak jinak začít další pracovní týden než výpovědí, že. Jo jo, uz je to tak. Poprvé v životě, naštěstí bez dilematu podat-nepodat, jsem praštil s prací v A.T. Kearney a vyrazil tak vstříc světlým zítřkům:-) Tak jsem to ráno sepsal a s úsměvem na tváři odevzdal. Ve středu ráno jsem naší detašované nadřízené v Německu poslal mail, že mi začíná běžet dvouměsíční výpovědní lhůta (to aby se na začátku prosince nedivila, že už ve firmě nedělám) a odešel jsem z kanceláře ke klientovi. Odpoledne jsem se pak dověděl, že Elke vyhlásila mobilizaci a že píše nešťastné maily o tom, že někdo se rozhodl opustit super firmu:-) Dorazilo mě, že mezi adresáty jejího vyplašeného dopisu je i hlavní šéf ATK. Aby bylo ještě veseleji, ptala se po telefonu Katky (pro neznalé, Katka je má kolegyně-šéfová tady v Praze), jestli je možné najít někoho, kdo by tuhle práci u nás mohl po mně převzít. Katka ji řekla, že ne, že my dva jsme u nás v ČR jediní:-) Prostě komedie.
A tak se už druhý den flákám na přání žabožroutích kolegů mimo kancelář a těším se na konec listopadu, až z toho blázince vypadnu. Vyhýbejte se práci s Francouzi, jsou to zmatkáři, celý den se flákají a pak se snaží to večer co nejrychleji dohnat, aby mohli jít pařit.
Žádné komentáře:
Okomentovat