Colours of Ostrava, den druhý, vynechali jsme

Další krásný den. Dopoledne jsem se věnoval analýze, Soňa s Fífou a Zdendou vyrazili do města vyřídit nějaké záležitosti v bance apod. Odpoledne bylo strašné, ale opravdu strašné vedro, takže jsme se na festival nakonec ani nevydali. Ani večer, kdy jsme raději dofinalizovávali analýzu.

Colours of Ostrava, den první

Jako každoročně jsme se i letos rozhodli navštívit vynikající festival Colors of Ostrava (jako tradičně jsme neplatili a lístky si sehnali u bohatých sponzorů ;o)). Festival byl už poněkolikáté čtyřdenní, což je malinko náročné, ale zase proč si někdy nevzít volno a neužít si pár dní volna v Beskydech s rodinou.

Bohužel to bylo spojeno s tím, že jsme museli (jako už taky tradičně při skoro všech našich návštěvách v Beskydech) dodělávat analýzu. Naštěstí jen jednu. A naštěstí byl po ruce Zdeněk a další dobrovolníci, co nám pomáhali hlídat Fífu, takže nám to šlo pěkně od ruky.

Do Frýdlantu jsme dorazili někdy odpoledne, sluníčko krásně svítilo a hřálo, takže ideální počasí na to skočit aspoň na chvíli do bazénku. Paráááádička (jak říká Filípek).
Večer, když už tedy mladý pán pln dojmů z cesty a přece jen ne tak známého prostředí usnul, jsme se se Soníkem vydali nasát festivalovou atmosféru. Ty čtvrteční večery mají na festivalu jedno velké PRO – přece jen tam ještě nebývá úplně narváno, takže jsme se mohli úplně v klidu projít mezi všemi stánkami s jídlem a dokonce si i sednout do „plážového“ baru nazvaného „Urban Wave“ (což teda nevím, proč plážový bar dostal zrovna takový název).
Takže jako dobrý, pohodička, jen teda hudebních vystoupení jsme moc nedali – prakticky jsme jen chvíli poslouchali Sunflower Caravan a pak dali jen asi prvních 15 minut jihokorejských bubeníků Dulsori. Škoda, že jsme plašili kvůli malému (jak bude spát sám? co když pláče? apod. – znáte to ;o)). Přijeli jsme domů a tam byl naprostý klid, Fífa spal jako zabitý

Odjela nám Raďa

Dopoledne s námi ještě zvládla hlídání Daníka, ale po obědě a poledním spaní už naložila pracně nabalené kufry do taxíku a vyrazila směr Praha, letiště, Johannesburg. Snad měla klidný let.

Míša trávil celý den v Bruselu, ale všichni jsme to tak nějak zvládli. Fíla, Daník, Raďa, Verun i Míša, který ráno skoro neodletěl, jak mu nezbední skřítkové schovávali všechny důležité dokumenty ;o)

Setkání s Kačenkou

Sice jsme pořád ve stadiu stavebních úprav, ale to neznamená, že si do našeho bordýlku nemůžeme někoho pozvat, že ;o) No a když Raďa Kačenčinu svatbu nestihla a když je teď takové vedro, že se člověku ani do hospody nechce, nezbývá, než aby Kačenka dorazila za námi do Nehvizd. Vždyť nás přeci dlouho neviděla, že ;o))

To nejzásadnější snad s Raďou probrat stihly. V nejhorším zůstane otázka světového míru na příště.

Shopping time

Dneska dostali kluci službu a holky vycházky. Vzhledem k tomu, že to bylo včetně Radi, procházky se poněkud protáhly a úlovky rozmnožily. Ještě že jsme nehlásily žádnou konkrétní hodinu pro příchod, beztak bychom měli velké, velké zpoždění. Holt v Centru Chodov se pořád drží nějaké hysterky.

Oslava narozenin

Dlouho očekávaný den lidí z ulice Za Humny a nejbližšího okolí je tady. Slavil jsme narozeniny, což byl důvod, abychom se po delší době sešli ve větší sestavě. Škoda, že se nemohli zúčastnit všichni (jmenovitě Čejkovi či Honzík), ale co se dá dělat. Přece jen je nás poměrně hodně na to, aby byli vždycky přítomní všichni. Na druhou stranu jsme třeba měli i účast až z daleké Jižní Afriky:-)

Místo terasy jsme tentokrát zvolili trávu, což bylo v mnoha ohledech výhodné řešení – více místa, rychleji stín a tak. Ještě před „oficiálním“ zahájením se u nás objevila Lenka, která Soni pomáhala s finišem přípravných prací. Radka zase zastřešila úklid, aby to u nás vypadalo jako u lidí. No a tohleto všechno podpořeno mou neúnavnou ženuškou znamenalo, že jídla a pití bylo po celou dobu dosti. Steaky byly obzvláště povedené, pivo jako křen (teda skoro, cool keg nějak ten teplotní nával ne úplně stíhal), kávička z mého nového kávovaru exkluzivní, zábava na očekávané úrovni (rozuměj velmi vysoké:-).

Musím ještě jednou poděkovat za skvělé dárky (aerocino na mlíčko, mňam mňam, hrníčky a tak k mému kávovaru). Největším překvapením pak byl velmi těžký balík od ptáků z Hostivic – fotbálek jsem opravdu nečekal. Paráda!

Někdy po deváté večer jsme vypustili „tradiční“ lampióny štěstí (nebo jak se jmenují). Vše bylo v pohodě až do té doby, kdy se asi po 10 minutách začaly vracet, navíc ve větším počtu. Ale možná to bylo způsobeno jen přibývajícím objemem alkoholu v krvi pomalu řídnoucího osazenstva. Kdo ví…

Pár foteček pořídila Raďa a jsou pro změnu na Facebooku.

Na skok ve Varech

Vedro, vedro, samé vedro…prostě počasí, že se vám ani nakupovat nechce. Z Nehvizd odjíždíme opravdu jen v nejnutnějších případech. Vůbec nezávidím ségře, která se MHDčkem přesouvá ze schůzky na schůzku. V takovém počasí se dá prostě jen jediné…zajet si na skok do Varů, dát si termální koupel.

No tak né….fesťák byl ten pravý důvod. Tak jako tak jsme tam dnes dorazili. I když cestou padla jedna róba našeho mladého pána, a to při obchůzce na benzinové pumpě. (Fakt nechápu, že ty stojany někdy neumyjí.) To však byl teprve začátek.

Po náročném výběru parkovacího místa…ano, jako obvykle jsme skončili v serpentinách nad Thermalem, kde Míša výhodně zakoupil parkování na účet předchozího řidiče, který v automatu zanechal své mince.

Následovala procházka směr hotel Pupp, kde byla naše základna a kde byly i naše akreditace. Taky nás tam čekalo občerstvení v „dobré“ společnosti známých i neznámých tváří, které jsme velmi rádi využili. Za odměnu jsme jim tam nechali nějaké ty naše poklady. Pod vlivem časové tísně jsme si vybrali dvě projekce, o které jsme se měli s Míšou během dne podělit, stejně jako o toho našeho drobečka.

Snažili jsme se včas najíst, podat mlíčko apod., ale k polednímu spaní se Fíla neměl. Drandil si to kolonádou host nehost. Na chvíli jsme se zastavili v baru, kde Míša potkal bývalého kolegu, na chvíli jsme zdrbli „mr… mediální“ s bývalým kolegou Lukášem.

Ten prý také způsobil, že se naše dítko během projekce „máminých“ dokumentárních filmů zvládlo zprasit jako nikdy. Tatínek se před mým návratem pokusil škody eliminovat, ale nějaké oblečení už přeci jen padlo cestou do Varů.

Nicméně pobíhání a rachtání v kalužích Fílu přeci jen unavilo a máma si přebrala dítě spící. Může se to zdát jako výhoda. Nikoli v případě, že musíte jít prodloužit parkovací hodiny. Takže těhotná si užila svou službu a vytlačila kočár s překvapivě spícím dítětem, motorkou a nákladem časáků a jiných zbytečností přes schody až nahoru do kopce a zpět, aby pro změnu přeplatila parkování až do zítřejší 10 hodiny dopolední, kdy už tady rozhodně nebudeme. Takhle se mažou „neplánované příjmy/zisky z předchozích období“ ;o)))

Poté, co si i tatínek užil svůj zřejmě stejně kvalitní filmový kousek, nezbylo než ochutnat něco z dalších místních kulinářských pokusů, tradiční palačinku nevyjímaje, a unavit nezvykle prospané dítko v místním parku. I tak vydrželo celou cestu vzhůru a usnulo až doma.

Tak že bychom si to zase za rok zopakovali? Určitě bude mít festivalová zábava ve čtyřech úplně jiné rozměry ;o)

Koncert Seala

Jedním z důvodů brzkého návratu z Beskyd byl koncert Seala. I před dvěma lety to byl příjemný zážitek a ani letos tomu nebylo jinak. Tak snad to bude mít pozitivní vliv na toho našeho druhého drobečka.

Prvního drobečka zatím doma hlídala teta Raďa. To je služba, co?!? Přijet na hlídání až z Afriky. Jak však sama nakonec zhodnotila, štěstí, že na uspávání a uložení byla domluvená teta Verča ;o) Čili opět děkujeme! Všem zúčastněným!

S Raďou v Beskydech

Díky své nové práci měla tu šanci za námi zase dorazit Raďa. Aspoň na skok. Plán byl dokonalý, vyzvedneme ji na letišti, malý se tam unaví a usne v autě, aby valnou část přepravy do Beskyd prospal a u babiček a dědečků se pak jistě unaví.

Dále předpokládal, že prázdniny už jsou v plném proudu a tudíž v sobotu přes poledne budou cesty prázdné a měli bychom projet bez problémů.

Jak už všichni pochopili, dítě se probudilo, ještě než jsme dojeli na letiště a tento stav přetrvával po celou cestu, která nás stála cca 7 hodin našeho drahocenného času (zkuste tak dlouho bavit dítě v autosedačce), dále 2500,- Kč a 3 Míšovy body. To bylo celkové skóre, které asi hned tak nepřekonáme. Konkrétně jsme okolo 11 vyzvedli Raďu na letišti, okolo 14 dostal Míša pokutu, okolo 17/18 jsme dorazili do Frýdlantu. Opravdu doufám, že tohle už se nikdy opakovat nebude.

Zůstali jsme, díky svátkům, až do pondělka, kdy jsme se oproti cestě do Beskyd přesunuli zpět docela poklidně. Zvládli jsme rodinné návštěvy i rychlokontrolu Siřinových, které jsme přistihli uprostřed bujarých oslav ;o)

Snad příště nebude cesta tak náročná ani nákladná.

Konec plavecé sezóny

Začátek července a my jsme dojeli poslední hodiny plavání. V těchto parných dnec to byl docela ideální program. Nicméně na poslední chvíli jsme to ustáli s jednou „propadnutou“ lekcí. To je myslím dobré skóre. Uvidíme, jak se nám bude dařit příště.