Vlastníci se mohou vyjádřit...
CENSORED
neděle 20. února 2005
čtvrtek 17. února 2005
Brusel a Sitges
V pondělí byl v práci docela fofr, takže jsem se chvíli obával, že budeme muset přesunout náš odlet do Bruselu až na úterní ráno. Naštěstí se tak nestalo.
Let byl v pohodě, jen jsem byl překvapen, že nás rovnou nenaložili do letadla, ale že jsme se museli busem přesunout někam doprostřed letištní plochy a tam po schůdkách vylézt na palubu.
Let trval jen chvilku, něco málo přes hodinu. Z letiště jsme se rovnou vydali do hotelu, s taxíkářem jsme zažili první "veselou" historku - po příjezdu k hotelu (btw. Marriot Courtyard, standardní cena za noc 299-499 euro) totiž nevypl taxametr a zatímco Danouš hledal drobné, částka se navýšila o pár desítek centů; jakmile je našel, částka už byla zase vyšší... Danouš byl tak zmatený, že ani nijak neodporoval:-)
Po ubytování jsme se vydali do centra Bruselu. Byla docela zima, navíc se rozpršelo, takže jsme se jen podívali na Grote Markt, katedrálu St-Niklaas a pak začali hledat nějakou hospůdku, abychom se navečeřeli. Dostali jsme se do nějaké ulice, kde byla hospoda vedle hospody. Překvapivě - skoro všechny byly prázdné (a to byl večer Sv. Valentýna). Když jsme je míjeli, všichni nás ohromně vábili dovnitř a nabízeli pivo zdarma apod. Chvíli jsme odolávali, nakonec jsme se ale rozhodli si jít do jedné z nich sednout (prakticky jsme se vrátili k úplně první, kterou jsme míjeli). Pivo zdarma jsme opravdu dostali, překvapilo nás ale, že místo menu za 12 euro všechna jídla na jídelním lístku začínala na ca 20 euro... Pája se teda číšníka zeptal, cože je to menu, co nám nabízeli na ulici. Číšník znechuceně donesl nabídku menu, která stejně byla za 17 euro... No nic, i tak jsme si objednali (a mimochodem, opravdu se dobře najedli). Překvapením bylo, že při placení číšník natvrdo prohlásil, že "service is not included"... Nasbírali jsme nějaké mince, položili je na stůl. Když číšník přišel, natvrdo se v tom prohrabal, vybral jen celá eura a centy nechal tak (nejlepší na tom je, že jsme se pak ptali kolegy, který v Bruselu žije - prý se tam tip vůbec nedává...). Po návratu do hotelu jsme si ještě na chvilku sedli do baru (kde mimochodem bylo pivo o 2/5 levnější).
Druhý den byly prakticky celý den meetingy o novinkách, co Toyota chystá... Všechno přísně tajné:-) Večer nás všechny vyvezli někam do centra do příjemné restaurace s výbornou kuchyní.
Ve středu jsem vstával hooooodně brzo, už v sedm jsem totiž odlétal do Barcelony na další meeting, tentokrát Lexusu (Danouš s Pájou zůstali v Bruselu). Z letiště nás shuttle odvezl na testovací okruh Idiada, bohužel jsem u brány musel odevzdat foťák. Každopádně jsme na třech různých tratích (dry handling, high-speed a pak ještě plocha ca 200*200 metrů na test akcelerace, brzd atd.) vyzkoušel Lexus GS300 a GS430 (obojí opravdu perfektní káry), Lexus RX400h (další z hybridů) a RX300, Mercedes E350, BMW 530i, BMW X3 a X5, Porsche Cayenne, Volkswagen Touareg V8... Snad jsem na nic nezapomněl. Lexus opravdu kraloval...
Z okruhu jsme se přesunuli do opravdu nádherného hotelu Dolce Sitges hned kousek od Středozemního moře.
Ve čtvrtek celý den meeting se spoustou prezentací, pak hned přesun na letiště. Tam jsem si to opravdu užil - při předchozích letech mi zřejmě omylem někdo vytrhl více kuponů, takže jsem na letence už žádný jiný neměl. A bez kuponu nikoho do letadla nepustí:-( Šel jsem teda na přepážku Lufthansy, se kterou jsem měl letět, co s tím... No a prý že nic - duplikát mi nevystaví, můžu si koupit leda novou (za ca 250 euro). Volal jsem do práce, volal jsem do firmy, která nám zajišťuje letenky a snažil se přesvědčit ženskou u přepážky, ať mi letenku vydá. Pořád trvala na svém, že na letenku vydanou "čeč" (tzn. czech) nemůže vydat duplikát. Vydal jsem se ke stánku Iberie, se kterou jsem do Barcelony přiletěl. Tam mi ženská jen vytiskla papír, že Lufthansa duplikát vytisknout může. V tu dobu bylo asi 40 minut do odletu letadla... Běžím zpátky k Lufthanse, dávám ji papírek, ženská na to, že je to pro ni velká novinka a že se musí zeptat šéfa. Čekám, do odletu zbývá asi 30 minut. Tak jo, já vám tu letenku připravím, ale ještě musím dostat oficiální povolení od šéfa, tzn. ještě vám ji možná nedám.... Naštěstí šéf souhlasil, já zaplatil 100 euro za duplikát a hurá na check-in... Do odletu zbývá 12 minut... Tam už je naštěstí všechno připraveno, takže předbíhám celou frontu, beru si boarding pass a hurá k letadlu. Ještě bezpečnostní kontrola (s obrovskou frontou), do letadla se tedy dostávám v 18:33 (odlet v 18:35). No veselé to bylo....:-)
Let byl v pohodě, jen jsem byl překvapen, že nás rovnou nenaložili do letadla, ale že jsme se museli busem přesunout někam doprostřed letištní plochy a tam po schůdkách vylézt na palubu.
Let trval jen chvilku, něco málo přes hodinu. Z letiště jsme se rovnou vydali do hotelu, s taxíkářem jsme zažili první "veselou" historku - po příjezdu k hotelu (btw. Marriot Courtyard, standardní cena za noc 299-499 euro) totiž nevypl taxametr a zatímco Danouš hledal drobné, částka se navýšila o pár desítek centů; jakmile je našel, částka už byla zase vyšší... Danouš byl tak zmatený, že ani nijak neodporoval:-)
Po ubytování jsme se vydali do centra Bruselu. Byla docela zima, navíc se rozpršelo, takže jsme se jen podívali na Grote Markt, katedrálu St-Niklaas a pak začali hledat nějakou hospůdku, abychom se navečeřeli. Dostali jsme se do nějaké ulice, kde byla hospoda vedle hospody. Překvapivě - skoro všechny byly prázdné (a to byl večer Sv. Valentýna). Když jsme je míjeli, všichni nás ohromně vábili dovnitř a nabízeli pivo zdarma apod. Chvíli jsme odolávali, nakonec jsme se ale rozhodli si jít do jedné z nich sednout (prakticky jsme se vrátili k úplně první, kterou jsme míjeli). Pivo zdarma jsme opravdu dostali, překvapilo nás ale, že místo menu za 12 euro všechna jídla na jídelním lístku začínala na ca 20 euro... Pája se teda číšníka zeptal, cože je to menu, co nám nabízeli na ulici. Číšník znechuceně donesl nabídku menu, která stejně byla za 17 euro... No nic, i tak jsme si objednali (a mimochodem, opravdu se dobře najedli). Překvapením bylo, že při placení číšník natvrdo prohlásil, že "service is not included"... Nasbírali jsme nějaké mince, položili je na stůl. Když číšník přišel, natvrdo se v tom prohrabal, vybral jen celá eura a centy nechal tak (nejlepší na tom je, že jsme se pak ptali kolegy, který v Bruselu žije - prý se tam tip vůbec nedává...). Po návratu do hotelu jsme si ještě na chvilku sedli do baru (kde mimochodem bylo pivo o 2/5 levnější).Druhý den byly prakticky celý den meetingy o novinkách, co Toyota chystá... Všechno přísně tajné:-) Večer nás všechny vyvezli někam do centra do příjemné restaurace s výbornou kuchyní.
Ve středu jsem vstával hooooodně brzo, už v sedm jsem totiž odlétal do Barcelony na další meeting, tentokrát Lexusu (Danouš s Pájou zůstali v Bruselu). Z letiště nás shuttle odvezl na testovací okruh Idiada, bohužel jsem u brány musel odevzdat foťák. Každopádně jsme na třech různých tratích (dry handling, high-speed a pak ještě plocha ca 200*200 metrů na test akcelerace, brzd atd.) vyzkoušel Lexus GS300 a GS430 (obojí opravdu perfektní káry), Lexus RX400h (další z hybridů) a RX300, Mercedes E350, BMW 530i, BMW X3 a X5, Porsche Cayenne, Volkswagen Touareg V8... Snad jsem na nic nezapomněl. Lexus opravdu kraloval...Z okruhu jsme se přesunuli do opravdu nádherného hotelu Dolce Sitges hned kousek od Středozemního moře.
Ve čtvrtek celý den meeting se spoustou prezentací, pak hned přesun na letiště. Tam jsem si to opravdu užil - při předchozích letech mi zřejmě omylem někdo vytrhl více kuponů, takže jsem na letence už žádný jiný neměl. A bez kuponu nikoho do letadla nepustí:-( Šel jsem teda na přepážku Lufthansy, se kterou jsem měl letět, co s tím... No a prý že nic - duplikát mi nevystaví, můžu si koupit leda novou (za ca 250 euro). Volal jsem do práce, volal jsem do firmy, která nám zajišťuje letenky a snažil se přesvědčit ženskou u přepážky, ať mi letenku vydá. Pořád trvala na svém, že na letenku vydanou "čeč" (tzn. czech) nemůže vydat duplikát. Vydal jsem se ke stánku Iberie, se kterou jsem do Barcelony přiletěl. Tam mi ženská jen vytiskla papír, že Lufthansa duplikát vytisknout může. V tu dobu bylo asi 40 minut do odletu letadla... Běžím zpátky k Lufthanse, dávám ji papírek, ženská na to, že je to pro ni velká novinka a že se musí zeptat šéfa. Čekám, do odletu zbývá asi 30 minut. Tak jo, já vám tu letenku připravím, ale ještě musím dostat oficiální povolení od šéfa, tzn. ještě vám ji možná nedám.... Naštěstí šéf souhlasil, já zaplatil 100 euro za duplikát a hurá na check-in... Do odletu zbývá 12 minut... Tam už je naštěstí všechno připraveno, takže předbíhám celou frontu, beru si boarding pass a hurá k letadlu. Ještě bezpečnostní kontrola (s obrovskou frontou), do letadla se tedy dostávám v 18:33 (odlet v 18:35). No veselé to bylo....:-)
čtvrtek 10. února 2005
Oslavy narozenin a státnic
Dovolím si použít, co napsala Veruš do naší e-mailové konference....
Rozhodli jsme se hromadně oslavit narozeniny od Soňky a Honzy Kupky a můj a Skalákův svátek. Dohoda zněla, že se sejdeme ve čtvrtek 10.2. ve sportovním centru Hector v Malešicích, kde mají i bar a restauraci (s výhledem na squashové kurty).
Já, Soňka a Honza jsme na místo dorazili jako první, chvíli po nás přijela skupina č. 2 (Míša, Péťa, Jana), takže jsme si mohli objednat jídlo. To jsme ještě netušili, že na večeři budeme skoro hodinu čekat. Kromě toho jsme si objednali šest jídel (jedna osoba = jedno jídlo - myslím, že to není až tak těžké pochopit) a dostali jsme jich jenom pět.
Navíc si Péťa objednal ke kuřeti americké brambory, ale dostal krokety (prý byly hnusné). No, proste hrůůůza. (Pozn.: Jestli se nepletu, Honza si objednal taky jinou přílohu a mě nedonesli tatarku....)
Už jsme tam seděli asi hodinu a půl (začátek bowlingu jsme museli samozřejmě posunout) a každý měl v sobe pouze jedno pivo nebo nealko, protože obsluha si jaxi nevšimla, že před sebou máme prázdné sklenice.
Něco před osmou dorazil ještě Jirka se Simčou. Posadili se k nám a čísník zase nic. Nevím, jestli to nemůže být tou televizí, kterou mají u baru. Třeba ho hypnotizovala a on pak nebyl schopen obsluhovat hosty. Na tuto myšlenku mě přivedl týpek, který seděl u baru kousek od televize a neuvěřitelně na ni civěl a přitom si drasticky škubal levé obočí...
Po "úžasné" (uvozovky jsem použila správně :-) ) večeři jsme se přesunuli na bowling. Ten je docela v pohodě. Mají tam dvě dráhy, které jsou od ostatního prostoru oddělené, což je fajn, protože nás nikdo nerušil. Na druhou stranu je to trochu nevýhoda vzhledem k laxní obsluze, která nám jenom jednou jedinkrát donesla něco na pití. Takže kdybychom se sebevíc chtěli opít, máme smůlu.
Pak už se nic zajímavého nestalo. Teda kromě toho, že se Skalák lehce (Pozn.: já bych tady dal uvozovky:-))) pohádal s vedoucím kvůli jídlu, účtu, obsluze, přístupu k hostům nebo tak něco a odmítal zaplatit ty hnusné krokety (na jeho obranu musím přiznat, že v některých věcech měl pravdu).
No a to je asi tak všechno.
Rozhodli jsme se hromadně oslavit narozeniny od Soňky a Honzy Kupky a můj a Skalákův svátek. Dohoda zněla, že se sejdeme ve čtvrtek 10.2. ve sportovním centru Hector v Malešicích, kde mají i bar a restauraci (s výhledem na squashové kurty). Já, Soňka a Honza jsme na místo dorazili jako první, chvíli po nás přijela skupina č. 2 (Míša, Péťa, Jana), takže jsme si mohli objednat jídlo. To jsme ještě netušili, že na večeři budeme skoro hodinu čekat. Kromě toho jsme si objednali šest jídel (jedna osoba = jedno jídlo - myslím, že to není až tak těžké pochopit) a dostali jsme jich jenom pět.
Navíc si Péťa objednal ke kuřeti americké brambory, ale dostal krokety (prý byly hnusné). No, proste hrůůůza. (Pozn.: Jestli se nepletu, Honza si objednal taky jinou přílohu a mě nedonesli tatarku....)Už jsme tam seděli asi hodinu a půl (začátek bowlingu jsme museli samozřejmě posunout) a každý měl v sobe pouze jedno pivo nebo nealko, protože obsluha si jaxi nevšimla, že před sebou máme prázdné sklenice.
Něco před osmou dorazil ještě Jirka se Simčou. Posadili se k nám a čísník zase nic. Nevím, jestli to nemůže být tou televizí, kterou mají u baru. Třeba ho hypnotizovala a on pak nebyl schopen obsluhovat hosty. Na tuto myšlenku mě přivedl týpek, který seděl u baru kousek od televize a neuvěřitelně na ni civěl a přitom si drasticky škubal levé obočí...
Po "úžasné" (uvozovky jsem použila správně :-) ) večeři jsme se přesunuli na bowling. Ten je docela v pohodě. Mají tam dvě dráhy, které jsou od ostatního prostoru oddělené, což je fajn, protože nás nikdo nerušil. Na druhou stranu je to trochu nevýhoda vzhledem k laxní obsluze, která nám jenom jednou jedinkrát donesla něco na pití. Takže kdybychom se sebevíc chtěli opít, máme smůlu.Pak už se nic zajímavého nestalo. Teda kromě toho, že se Skalák lehce (Pozn.: já bych tady dal uvozovky:-))) pohádal s vedoucím kvůli jídlu, účtu, obsluze, přístupu k hostům nebo tak něco a odmítal zaplatit ty hnusné krokety (na jeho obranu musím přiznat, že v některých věcech měl pravdu).
No a to je asi tak všechno.
neděle 6. února 2005
Běžky
Janinka s Tomejskem nás pozvali do Harrachova užít si trochu zimy. V pátek jsem si vzal volno (vyplnil jsem jej mj. tím, že jsem byl koupit digitál; přikládám pár fotek, které jsme v Harrachově pořídili). Z Prahy jsme vyráželi někdy kolem třetí hodiny s tím, že Janinku s Tomejskem potkáme cestou a pojedeme společně. Bohužel se to nějak nepovedlo, měli zpoždění, a tak jsme jeli sami a cestu vyplnili návštěvou Mladé Boleslavi (resp. místního nákupního centra a McDonaldu:-)
Do Harrachova jsme tak dorazili až za tmy, jako první. J+T přijeli krátce po nás. Vybalili jsme všechny věci a při popíjení místního kvasnicového piva jsme čekali na příjezd ostatních. Nejvíce byla očekávaná jedna dívka (jméno si fakt nepamatuju), která vlastní second hand a dostala za úkol dovézt spoustu kombinéz. I stalo se, někdy před půlnocí jsme tak začali vybírat ze tří pytlů ty nej nej nej.
Ráno jsme hned po probuzení jeli do půjčovny pro výbavu. Docela mě zarazila teplota -19 stupňů. Tomu říkám zima... Dopoledne jsme teda vyrazili. Už výstup z lanovky na Čerťák stál za to. Přece jen jsem stál na běžkách poprvé v životě (a spousta dalších na tom byla podobně), takže sjet ten sice krátký, ale zato poměrně prudký kopeček hned po výstupu z lanovky nebylo nejjednodušší:-) Zkrátka dobrá polovina z výpravy se tam vymlela. No a pak jsme konečně vyrazili. Překvapivě 
jsme se se Soňou stali "vůdci" výpravy a neustále jsme se drželi v čele (což mělo mj. tu výhodu, že jsme na jedné ze zastávek stihli jako téměř jediní dát si polívku). Počasí se opravdu povedlo, bylo nádherně, krásná modrá obloha, paráda. Cestou jsme si tak mohli užívat spoustu panorámat:-)
Utrpení ale bylo posledních ca 10 km. Bylo to sice z kopce, ale problém byl v tom, že a) prvních ca 5 km to byla cesta lesem, neprojetá, takže jsme neustále padali na hubu (teda hlavně já) a b) zbytek byl sice po ujeté cestě, ale měli jsme tak dobře namazáno, že nám to prostě ani při hůlkování nejelo:-( Každopádně večer jsme měli v nohách ca 25 km, což bylo znát... Na druhou stranu jsem byl příjemně překvapen, že mě druhý den nic nějak obzvlášť nebolelo.Večer jsme po návratu vyrazili do místního pivovaru na večeři - vařili tam dobře, ale ta obsluha....:-(
neděle 9. ledna 2005
Superstar 2.
Odpoledne squash (docela nám to, myslím, šlo), večer pak u Skaláků společné sledování prvního dílu druhého ročníku Superstar.
No, přiznejme si, že se to rozjíždí pomalu, takže to nebylo nic extra zábavného. Uvidíme uvidíme, snad se to zlepší...:-))
Dokonce ani u těch Skaláků to nebylo jako včera, žádné uzené, jen nějaké jednohubky, prostě bída:-))))
No, přiznejme si, že se to rozjíždí pomalu, takže to nebylo nic extra zábavného. Uvidíme uvidíme, snad se to zlepší...:-))
Dokonce ani u těch Skaláků to nebylo jako včera, žádné uzené, jen nějaké jednohubky, prostě bída:-))))
sobota 8. ledna 2005
Vánoce u Skaláků
Hurá, Vánoce ještě neskončily, ještě jsme si rozdávali dárečky u Skaláků!!! Musím je docela pochválit za organizaci, bylo to se vším všudy.
U Skaláků vonělo uzené maso, svítil stromeček (pravda, nebyl moc velký a některé dárky se pod něj prostě nevešly), ale i tak to vypadalo jakž takž vánočně:-) A když pak Skalák ještě pustil (naštěstí ne spustil) koledy, nemělo to chybu:-)))
Poté, co všichni dorazili, jsme se tedy vrhli na dárečky. Překvapivě toho bylo pod stromkem hodně, asi jsme byli všichni moc hodní. Navzájem jsme se obdarovali věcma od ryze praktických až po věci takové spíše provokativní a nasírací:-)))) Třeba to, když jsme dostal dvd se záznamem F1 akce v Praze s Barichellem (nebo jak se to píše). Já přece nefandím Ferrari:-)))
Zbytek večera jsme trávili nad hrou Tick Tack Bum (taková blbůstka, ale pobaví...) a překvapivě i nad DVD z dovolené ve Francii (myslím, že zasvěcené docela pobaví). Už se těším, až se zase někam vydáme a budou další záběry. Když už nic, tak určitě na Velikonoce bychom měli vyrazit na 3 dny do Londýna (já, Soňa a Skalákovic). Snad bude fajn...
U Skaláků vonělo uzené maso, svítil stromeček (pravda, nebyl moc velký a některé dárky se pod něj prostě nevešly), ale i tak to vypadalo jakž takž vánočně:-) A když pak Skalák ještě pustil (naštěstí ne spustil) koledy, nemělo to chybu:-)))
Poté, co všichni dorazili, jsme se tedy vrhli na dárečky. Překvapivě toho bylo pod stromkem hodně, asi jsme byli všichni moc hodní. Navzájem jsme se obdarovali věcma od ryze praktických až po věci takové spíše provokativní a nasírací:-)))) Třeba to, když jsme dostal dvd se záznamem F1 akce v Praze s Barichellem (nebo jak se to píše). Já přece nefandím Ferrari:-)))
Zbytek večera jsme trávili nad hrou Tick Tack Bum (taková blbůstka, ale pobaví...) a překvapivě i nad DVD z dovolené ve Francii (myslím, že zasvěcené docela pobaví). Už se těším, až se zase někam vydáme a budou další záběry. Když už nic, tak určitě na Velikonoce bychom měli vyrazit na 3 dny do Londýna (já, Soňa a Skalákovic). Snad bude fajn...
neděle 2. ledna 2005
Návrat do Prahy:-(
Další den (resp. poslední den) akce Ydykseb, zase naše ambiciózní plány ztroskotaly na tom, že Pražáci strašně dlouho spí...
Stihli jsme tak zajít jen na squash. Večer mě pak z něj bolelo celé tělo.
Krátce po squashi, resp. po obědě, odjeli Toyoťáci do Prahy, my se Soňou měli ještě povinnost objet naše rodinky. Do Prahy jsme se vydali až někdy kolem šesté večer, překvapivě byly cesty volné, takže jsme na byt dorazili relativně brzo.
Dodatek: Pája silvestrovský víkend odnesl, nějak si zranil nohy či co (detaily raději nebudu popisovat:-), každopádně od úterý do čtvrtku (+-) si v práci zouval boty, protože nohy se mu nějak do bot nemohly dostat či co, resp. to byl bolestivý stav... Tak ani nevím, jestli se tomu smát:-)
Stihli jsme tak zajít jen na squash. Večer mě pak z něj bolelo celé tělo.
Krátce po squashi, resp. po obědě, odjeli Toyoťáci do Prahy, my se Soňou měli ještě povinnost objet naše rodinky. Do Prahy jsme se vydali až někdy kolem šesté večer, překvapivě byly cesty volné, takže jsme na byt dorazili relativně brzo.
Dodatek: Pája silvestrovský víkend odnesl, nějak si zranil nohy či co (detaily raději nebudu popisovat:-), každopádně od úterý do čtvrtku (+-) si v práci zouval boty, protože nohy se mu nějak do bot nemohly dostat či co, resp. to byl bolestivý stav... Tak ani nevím, jestli se tomu smát:-)
sobota 1. ledna 2005
Novoroční sportování
Abychom aspoň trochu zaútočili na všechna ta kila navíc, připravili jsme na dnešek opravdu sportovní odpoledne a večer.
Bylo sice těžké Pražáky vzbudit (OK, hlavně Hostivičáky), nakonec se to ale povedlo a mohli jsme se teda vydat na dvanáctou na kurt zahrát tenis. Já, Zdeněk, Danouš a Pája, silná sestava pro kvalitní hru:-) Upřímně, byl jsem relativně překvapen, jak nám (hlavně mně) to šlo:-) Když jsem hrál se Zdeňkem, neměli Danouš s Pájou šanci (samozřejmě, Zdeněk by to v klidu vyhrál sám...), druhou část jsem hrál já s Danoušem proti Zdeňkovi s Pájou, myslím, že jsme je docela potrápili...:-)
Po hodince a půl následoval další sport, tentokrát náš oblíbený volejbal. Přidali se k nám další lidi (Lumír s Jančou, Skaláci, Honza K. a Venca Š.), tak nějak to vyšlo, že jsme hráli zápas Toyota vs. zbytek (Toyota=marketing + přítelkyně - Soňa). Tak nějak jsme to myslím nakonec prohráli, ale byli jsme jednoznačně lepší...:-)
Další přesun, tentokrát na bazén do Kotelny. Přišli další lidi - Marťa s Honzou. Hodinka ve vyhřáté vířivce a bazénku jako takovém člověka dobře uvolnila, aspoň já se cítil fajn:-)
Poslední akce byl bowling, od deváté do desáté večer, už bez Marti a Honzy, zato s Katkou a Robertem. Bohužel jen na tu hodinu, takže to byla docela rychlovka a už byl konec... Každopádně nový bowling Imrvére ve Frýdlantu prošel testem a myslím, že jsme tam nebyli naposledy.
Večer jsme pak ukončili hraním Need For Speed: Underground 2 (Pája dovezl svůj vánoční dárek, volant, tak jsme to museli vyzkoušet), byla to paráda. Já s Danoušem a Pájou jsme si to užívali, ne už tak Soňa...:-(
Bylo sice těžké Pražáky vzbudit (OK, hlavně Hostivičáky), nakonec se to ale povedlo a mohli jsme se teda vydat na dvanáctou na kurt zahrát tenis. Já, Zdeněk, Danouš a Pája, silná sestava pro kvalitní hru:-) Upřímně, byl jsem relativně překvapen, jak nám (hlavně mně) to šlo:-) Když jsem hrál se Zdeňkem, neměli Danouš s Pájou šanci (samozřejmě, Zdeněk by to v klidu vyhrál sám...), druhou část jsem hrál já s Danoušem proti Zdeňkovi s Pájou, myslím, že jsme je docela potrápili...:-)
Po hodince a půl následoval další sport, tentokrát náš oblíbený volejbal. Přidali se k nám další lidi (Lumír s Jančou, Skaláci, Honza K. a Venca Š.), tak nějak to vyšlo, že jsme hráli zápas Toyota vs. zbytek (Toyota=marketing + přítelkyně - Soňa). Tak nějak jsme to myslím nakonec prohráli, ale byli jsme jednoznačně lepší...:-)
Další přesun, tentokrát na bazén do Kotelny. Přišli další lidi - Marťa s Honzou. Hodinka ve vyhřáté vířivce a bazénku jako takovém člověka dobře uvolnila, aspoň já se cítil fajn:-)
Poslední akce byl bowling, od deváté do desáté večer, už bez Marti a Honzy, zato s Katkou a Robertem. Bohužel jen na tu hodinu, takže to byla docela rychlovka a už byl konec... Každopádně nový bowling Imrvére ve Frýdlantu prošel testem a myslím, že jsme tam nebyli naposledy.
Večer jsme pak ukončili hraním Need For Speed: Underground 2 (Pája dovezl svůj vánoční dárek, volant, tak jsme to museli vyzkoušet), byla to paráda. Já s Danoušem a Pájou jsme si to užívali, ne už tak Soňa...:-(
Silvestr
Tak jako už několikrát jsme i letos uspořádali Silvestr ve Frýdlantu, u Soniné mamky. Tentokrát za účasti lidí z Toyoty a Skaláků.
Ráno brzo vstávat, abychom stihli všechno připravit a ještě dokoupit potřebné ingredience. Kdybychom ale věděli, že všichni přijedou až někdy kolem čtvrté odpoledne, asi bych se na to brzké vstávání vyprdl...:-)
Každopádně dorazili téměř všichni, kteří měli (vyjma Katoky, ta se teda ale omluvila). Večer probíhal přesně podle plánu, tzn. pilo se, jedlo a hrály se naše oblíbené hry - Věž, Twister (obzvláště ten slavil obrovský úspěch, nejvíce pak fotky z něj:-) atd.
Celý večer docela rychle utekl, půlnoc jsme už všichni navlečení vítali venku za zvuku šíleného rachotu všemožných raket a petard. Mně se dokonce jedna povedla odpálit nějak divně, vybuchla hned na odpalovací rampě... Naštěstí všichni přežili bez újmy.
Ráno brzo vstávat, abychom stihli všechno připravit a ještě dokoupit potřebné ingredience. Kdybychom ale věděli, že všichni přijedou až někdy kolem čtvrté odpoledne, asi bych se na to brzké vstávání vyprdl...:-)
Každopádně dorazili téměř všichni, kteří měli (vyjma Katoky, ta se teda ale omluvila). Večer probíhal přesně podle plánu, tzn. pilo se, jedlo a hrály se naše oblíbené hry - Věž, Twister (obzvláště ten slavil obrovský úspěch, nejvíce pak fotky z něj:-) atd.
Celý večer docela rychle utekl, půlnoc jsme už všichni navlečení vítali venku za zvuku šíleného rachotu všemožných raket a petard. Mně se dokonce jedna povedla odpálit nějak divně, vybuchla hned na odpalovací rampě... Naštěstí všichni přežili bez újmy.
úterý 7. prosince 2004
MIP party
Jen velmi stručně... Z práce jsem měl pozvánku na nějakou párty, zašli jsme se tam se Soňou podívat.
Zpočátku bylo hodně příjemné to, že tam ještě nebylo tolik lidí, takže nebyl problém se v tom relativně malém prostoru pohybovat. S přibývajícím časem ale osazenstvo houstlo až skoro do nepříjemných rozměrů:-( Co ale jednoznačně musím pochválit je catering - takhle dobře jsem se snad ještě na žádné party nenajedl... Fakt pochutnáníčko:-) Myslím, že Soňa byla stejného názoru.
Jinak program byl docela trapný - viděl jsem teda jen kousek vystoupení kouzelníka, ale myslím, že triky, co předváděl, byly fakt o ničem, hodí se možná někam pro děcka na základku, ne na takovou akci...
Zpočátku bylo hodně příjemné to, že tam ještě nebylo tolik lidí, takže nebyl problém se v tom relativně malém prostoru pohybovat. S přibývajícím časem ale osazenstvo houstlo až skoro do nepříjemných rozměrů:-( Co ale jednoznačně musím pochválit je catering - takhle dobře jsem se snad ještě na žádné party nenajedl... Fakt pochutnáníčko:-) Myslím, že Soňa byla stejného názoru.
Jinak program byl docela trapný - viděl jsem teda jen kousek vystoupení kouzelníka, ale myslím, že triky, co předváděl, byly fakt o ničem, hodí se možná někam pro děcka na základku, ne na takovou akci...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)