Relax u bazénku

Krásné letní dny pokračují. Výborně. Tak si dáváme relativně relax a užíváme si bazénku (voda se nám postupem času ohřívá až na hezkých 24-25 stupňů, což už je fakticky docela příjemné). Dnes se do vody postupně ponoříme všichni, dokonce i Veruš (což už je co říct).

Instalace bazénku

Tak je to zase tady, je třeba dodělat nějakou tu analýzku. Venku krásně, tak se mi ale moc nechce. Nu což, penízky jsou třeba, takže se musím přemoci a vrhnout se na to.

V krátké pauze s Fífou na zahradě na mě ale houkne soused, jestli jako nechci půjčit bazén pro malého, když je tak hezky. Po krátké debatě se Soňou a sousedy o výhodách či nevýhodách takovéhoto kroku (jako kam s ním a kdo bude hlídat Daníka, aby se tam neutopil) si jej půjčujeme. Odpoledne se vrhám na jeho instalaci, naštěstí je to jednoduché, jen mi musí Sonička pomoci s umytím. A pak už jen napouštět, napouštět, napouštět. Spočítali jsme to na něco přes 2000 litrů vody, takže to chviličku trvá:-) Lituju, že jsme na zahradu nevyvedli teplou vodu, to by bylo něco. Tak to má jen lehce přes 20 stupňů, což není mnoho. I tak tam ale krátce vlezu, namočíme i Filípka (který do bazénu strašně chce, ale jakmile je v té ledovce, chce strašně ven…).

Večer si dáme malinkou grilovačku (rozuměj obrovské přežírání) se Skaláky a jejich rodinkou. Skalák se pouští do svých oblíbených vtipů, takže posíleni vínem si to všichni straaaašně užíváme.

Káva u Muškových v krásném letním dnu

Krásné letní dny pokračují. A co jiného dělat, než se válet venku na lehátku a užívat si teplého nedělního dne. My jsme jej navíc zakončili u sousedů Muškových, kam jsme se nechali pozvat už dříve na kafe.

Honzíkovo lapálie s koupalištěm

Na dnešek byla domluvena návštěva Veselkovic rodiny (jakože oni dorazí k nám), tak jsme si říkali, že bychom mohli přizvat i Honzíka a Ševčíkovic.

Honzík nejprve dělal kůžičky. Prý že jde na bazén (sám). Prý že se chce slunit (sám). Naštěstí má hodné spolubydlící a ti mu to překazili (nebo ty mu to překazily? já vlastně ani nevím, s kým ten náš starší synek bydlí). Prý že si zabouchli na bytě klíče. Takže Honza, který zrovna stál v řadě u pokladny bazénu, se hezky otočil a jel zpátky domů. Spolubydlící vysvobodil z takové té společné „mezichodbičky“, ale do bytu se nedostal – zřejmě zůstaly klíče v zámku. Každopádně po této veselé historce už nejel na bazén, ale vydal se rovnou k nám.

Takže někdy v době, kdy dorazili Veselkovic, dorazil i on.

Bylo krásně (jinak by ani Honzík nemířil na to koupaliště, že), takže jsme se hezky váleli venku na dece, do toho ugrilovali nějaké to dobré masíčko a vůbec se měli fajn. Tak nějak mi přišlo, že se i Veselkovým u nás dnešní odpoledne líbilo a byli rádi, že mohli být u nás za humny Za Humny.

Někde vpodvečer ještě přijeli Ševčíkovic, myslím, že se akorát minuli s Veselkovic. Zkrátka dveře se u nás netrhnou, ale tak to má být.

Traxxasy na MačuPikču

Asi si vzpomínáte, že jsem tady psal o dárku, který jsem dostal na narozeniny od své milované ženy a perfektních sousedů. A možná si myslíte, že mi autíčko leží někde doma. Není tomu tak, fakt si s ním užívám a jezdím. Navíc si stejné autíčko (jen s jinak barevnou kastlí) koupili i dva kolegové v práci (Zbynďa a Korda) poté, co mého Slashe viděli naživo, a další mají Himoto či jiné kousky. No a tak se stalo hezkým zpestřením srpnových pracovních dní, že jsme s autíčky vyrazili na kopec kousek od mé práce zvaný MačuPikču (zemina navezená z hloubení metra). Je na něm BMXová (či jaká) trať a dá se tam docela hezky vyřádit i s autíčky. Podívejte se sami, jak nám to ne/šlo (já jsem to červené autíčko, pro připomenutí):



Moc mi to zatím nejde, ale nevzdávám se:-)

Btw. jsme si založili blog RC kucí z Toyoty, tak jestli někoho zajímají RC off-road autíčka, koukněte se tam.

Příprava na Skalákovic návrat

Skaláci se nám brzo vrátí z dovolené (po celých 14 dnech! jak to mohli bez nás vydržet?), takže je čas trošku zkulturnit okolí našich domečků. Pytel na trávu už je zase čistý a skoro bych řekl i voňavoučký, takže je třeba jej zase naplnit. Tentokrát jsem si dal opravdu záležet – posekal jsem trávu vepředu před domky i vzadu na zahradě, dokonce i ručními nůžkami, aby to bylo jako fakt hezké. Problém byl v tom, že to celé pak trvá poměrně dlouho (kolem 2 hodin), takže jsem to měl hotové až po deváté večer.

Snad to sousedi ocení a všimnou si toho:-)

Odklízení Skalákovic hnoje

Sakrapráce. Minulý víkend jsem sekal trávu a pytel jsem na chvilku schoval ke Skalákům do garáže s tím, že jej brzo odvezu. A zapomněl jsem na něj.

Vzpomněl jsem si až dnes, kdy už byla z trávy poměrně nevábná hmota, která navíc začínala z pytle vytékat a vytvořila v garáži na podlaze hezké hnědé kolečko. Nu což, se z toho přece neposeru, ne?

Přijela pouť...

…na Borovou. Jako malý kluk jsem se tam vždycky těšil, protože a) to bylo spojeno s celorodinnou sešlostí u babči v Malenovicích (a když říkám celorodinnou, myslím setkání takových 30-40 lidí!) b) tam byla vždycky spousta kolotočů, stánků a všeho, co k pouti patří. No a vzhledem k tomu, že bylo dneska nádherné počasí, nešlo jinak než se tam vydat i s naším Fífulou. Abychom tam nebyli sami, domluvili jsme se i s Prachařovic rodinkou.

Jak už jste asi ze všech předchozích zpráv pochopili, Filípek má rád společnost. Pořád všechno zkoumá a prohlíží, takže i na pouti byl v jednom kole. A stejně jako před x lety i letos tam toho byla spousta. A stejně jako před x lety to jsou prakticky pořád stejné kolotoče, stejné střelnice, stejné stánky. Jen těch Vietnamců tam tentokrát bylo asi více.

S Fífou jsme vyzkoušeli pár kolotočů (labutě, autodrom, koníčkový – všechno slavilo velký úspěch), prošli jsme všechny stánky, já jsem naší mamce vystřelil růžičku (musel jsem si dokázat, že to ještě dokážu:-) a vůbec bylo docela fajn.

Však posuďte sami:



Z pouti jsme se přesunuli na Ostravici na obídek, odtamtud, pro velký úspěch, ještě k bazénku dědy Mirka (stejný úspěch jako včera). Abychom své umění předvedli i bábi Pavle, vyzkoušeli jsme pak i jejich bazének.

No a pak už nám nezbylo nic jiného, než se vydat zase zpátky domů, do Nehvizd. Celé odpoledne strašili ve zprávách a na internetu prudkými bouřkami, tak jsem se modlil, abychom se tomu vyhnuli. Už už to vypadalo, že kolem nich někde u Brna rychle projedeme, bohužel nás ale nakonec neminuly a asi od 130. km jsme si to dávali skrze ně. Což bohužel znamenalo, že jsme jeli chvílemi i 50 km/h, jak bylo prd vidět. Nakonec jsme ale v pořádku dorazili domů a mohli jít spinkat a připravit se na další krásný den.

Hodina plavání

Z porodnice jsme se přesunuli k dědovi Juchelkovi, kde už na nás čekala celá rodinka včetně zmiňované německé kliky. Vyšlo nádherné počasí, takže jsme nemohli odolat a vypravili se s Fífou do bazénku. On z něj byl ÚPLNĚ HOTOVÝ, a když píšu ÚPLNĚ, myslím tím ÚÚÚÚÚPLLLLLLNNNNĚĚĚĚĚĚ!!!! Křičel nadšením, nechtěl jít ven (byť byl chvílemi i fialový), párkrát nám předvedl svůj kousek s potápěním se apod. No však se podívejte na video:



Celá ta sranda jej zmohla tak, že nám dneska poprvé snědl všechnu připravenou kaši. No i my jsme měli docela dost, takže jsme po přesunu dolů šli všichni rychle spát.

Tobias Siřina

Fífa má dalšího kamaráda, Tobiase Siřinu. Na svět přišel 27. 7., tedy jen pár dní zpátky. No a když už jsme na Moravě, nemůžeme si samozřejmě nechat ujít příležitost malé miminko (a samozřejmě i šťastné rodiče) vidět.

Káťa je ještě v porodnici (resp. ji pustili hned po naší návštěvě domů), takže míříme tam. Všichni 3 vypadají spokojeně a hlavně Káťa tak, jakoby se vůbec nic nestalo:-) Malý je nádherný, jen zatím nevím, zda je celý tatínek nebo celá maminka:-) Však se koukněte, jak jim to všem slušelo: