středa 8. května 2013

Holky odlétají + oslava Tomíkových narozenin; a spousta zábavy navrch!

Zase další státní svátek a my opět máme i tak zpíváníčko. Opět vyrážíme v sestavě já, Raďa a děti. Míša zůstává doma makat. Alenka si zpíváníčko vážně užívá, a tak se podařilo zachytit unikátní videa o jejím kladném vztahu k hudbě (btw. videa jsou sice zásadní, ale nevím kde...). Snad se na ně jednou ráda podívá :)) Míšova chvíle nastává, když přijedeme zpět do Nehvizd naložit kufry. Má za úkol bavit děti, které jsme už nechtěly vysazovat, po dobu nakládky a chystání svačiny.

Vybaveni minimálně na 3 dny jsme se vydali s velkou časovou rezervou na letiště. V plánu bylo ještě předat pár věcí tetě Verči, která nám je vymění za (momentálně velevzácné) Angry Birds kartičky.

To bylo pláče... nejdříve u Alenky, zničeho nic... pak u Alenky, kvůli Filípka, který zůstal v autě, když ona odchází. Následně když nechtěla předat tašku s věcmi, co má strejda pomoci odvézt. A ve finále se přidal i Fíla, neboť teta na kartičky zapomněla. Jooo a pak ještě Kami, kterou všechen ten pláč okolo vzbudil. S tímhle materiálem nemůžeme pokračovat, a tak volíme pauzu u Kiky, která má před prodejnou vystavené zahradní houpačky ke zkoušení. A tak testujeme a pláč by i ustal, kdyby houpačky byly tři a kdyby se Fíla na alternativním kousku pro dospělé nerozhodl zmrzačit a kdyby Alenka nenastoupila své období vzdoru a sebeprosazování :). Takže tato záchranná akce nemá valný efekt, a tak se s velkým rozladěním (ale naštěstí už aspoň bez pláče) vydáváme dál na cestu. Původní nápad byl zakoupit "uklidňujicí" hranolky z McD. Ale jak se dostat do drive in, to je tady v Průhonicích záhadou. A z auta nesmí nikdo vystoupit (jak prohlásil Fíla a jak nám bylo z dnešních reakcí holek naprosto jasné). Takže nezbývá než KFC. A na uklidněnou ještě koupit něco v sousedícím Albertu, ať má Fíla opět nějakou tu kartičku, když akce s tetou Verčou nevyšla. Prostě cokoli, jen ať je aspoň chvíli klid!!!

Cestu na letiště jsme pak už "tak nějak" zvládli. Jen času už moc nezbývalo. Tak se dělíme na skupinu, co jde balit tašky, a část, která jde vybrat peníze. Škoda, že jsem zapomněla, že ten malý kufr, bude jako zavazadlo příruční. Dvakrát škoda, že je v tom zavazadle peněženka s dalšími kartami, které Raďa potřebuje, neboť z té jediné, kterou si nechala venku, ji nějak nejde vybrat. No nic, rychle se přemístíme k odbavení. Stálo nás docela dlouhou frontu zjištění, že já neumím správně číst letištní informace, neboť Raďa bohužel měla stát u jiného odbavovacího pultu. U toho správného už sice žádná fronta není, za to nám tam zkouší tvrdit, že Raďa měla letět včera (POZOR, POZOR, TO UŽ TADY JEDNOU BYLO!!!). A ani tentokrát tenhle fórek moc nepotěšil. Na informacích se ukázalo, že háček je v tom, že nikdo nedokončil koupi letenky, která byla pouze někdy o vánocích přebookovaná a zarezervovaná, ovšem řádně nezakoupena. Ještě že s Alenkou v rukou lze podobné problémy řešit celkem hladce. Ale když máš pocit, že už je téměř vše vyřešeno, zakřič "KAKÁT!!!! To se nikdy neomrzí.

Po dlouhém a vyčerpávajícím běhání na letišti aspoň Alenka nestíhá řešit, že vlastně odlétá a už nás neuvidí. Já speeduju platit parkovné, protože se právě "láme" čas. To ovšem automat evidentně neví a účtuje mi rovnou 2 hodiny. Den ovšem zdaleka nekončí!!! Cestou zpět domů (na oslavu Tomíkových 2. narozenin) se znovu pokoušíme o předávku kartiček s tetou Verčou. A tentokrat dokonce úspěšně, přesný timing a teta má pro nás velkou tašku. Bohužel kartičky chtějí děti rozbalit "hned teď"! A Kamči to jde v autě překvapivě dost dobře. Tomíkovu oslavu zvládáme, jen musíme svléknout všechno teplé oblečení. Sluníčko přeci jen vylízá a v oblečení začíná být teplo.

Oslava je moc fajn, jen dětičky se rozhodly, že si ji neužijí, že se budou raději vztekat. Teda aspoň Fíla. Holt únava materiálu. I když i Verunka část oslavy demonstrativně strávila doma na samotce. Aspoň že je pak můžeme nahnat rovnou do vany.


Žádné komentáře: