Vracíme se domů

Dopoledne si děti hrály s dědou na piráty, na oběd už jsme byli u babi Blanky a dědy Mirka. Původní představa byla, že dneska Kami spát v poledne nepůjde, ale nějak se to nesloučilo s bobováním po obědě. Fíla se sice místo bobování jen válel a skákal přes potok. Kami jezdila jen v tandemu. Oba to však evidentně unavilo. Kami tak, že usnula už cestou, Fílu tak, že se dožadoval brzkého odjezdu domů a odpočinku v autě, v němž ovšem usnul až po 1,5 hodině jízdy. Vyspinkaná Kami neusnula vůbec. Ale tak nějak děti tu cestu s tátou zvládly. Máma totiž jela druhým autem a cestou ještě realizovala předávku věcí v Ostravě.

Btw. Kami je dobrý spáč a „ideál“ pro náš režim fungování „na poslední chvíli“. Ráno otevře oko a hned funguje, jako by ho ani nezavřela: „Už je ráno! Slyším Filípka! Slyšíš ho taky??“