Pondělí:
Klasicky začínáme týden cvičeníčkem. Zcela neklasicky jsme dneska s Evkou totálně vyčerpané a jen tupě zíráme na naše děti. Já se špetkou nechápavosti i poté, co Fíla zamíří do šatny a zahlásí: „tak já už jdu mami, čau!“
Úterý:
Jsme toho měli fáááákt hodně a překvapivě jsme všechno stihli.
Ráno děti pospávají, protože se jde na zpíváníčko. Tak to je jasné, že se nebude vstávat nijak brzy. Nicméně nakonec jsme tam i s dalekým parkováním mezi prvními. Neplánovaně jsme si dali procházku ke kačenám, skoro jsem litovala toho pytle se starým pečivem, co zůstal doma, ale ony kačky ještě pořád hnízdí, takže by nebylo komu sypat. Malý se pak bavil v parku běháním z kopce, mě akorát běhal mráz po zádech, když jsem čekala, kdy se na tom štěrku vyfláká. Překvapivě k tomu nedošlo. Vyflákal se, nebo spíš vyválel až v Jirnech, kde jsme časové prostoje před kontrolou kyčlí trávili na místním dětském hřišti. Velmi krásné zrekonstruované nicméně ještě nedodělané, takže dvě hromady štěrku před branami byly při odchodu předmětem sváru. Fíla se v nich chtěl rochnit, já měla za to, že to není úplně nezbytně nutné. Nakonec jsme se přemístili k doktorovi, kde jsme to za pomoci cars úspěšně zvládli (i když tam přerovnával paní doktorce předměty na stole a o patro výš si vymanil pro své hry celé okno s širokáááánským parapetem). A pak hurá na kutě, jede se na poslední masáže. Tentokrát už zdroj k přenosnému DVD nezapomenu! A odměnou je mi klid pro masáž mého obličeje. Děti jsou hodné i cestou zpět. Sice chce po příjezdu Fíla ještě na zahradu, ale i domov je mu vzácný a po chvíli se přemisťuje.
Každopádně abyste věděli, podle Filipa je velmi důležité informovat pacienty v čekárně na sono o svém jménu, autíčkách z filmu Cars a v neposlední řadě také o tom, že náš tatínek je „moooooóc hodný a vždycky pomůže“. Tak já myslím, že je to dobré vědět a proto vám to tady taky píšu ;o)))
Středa:
Ráno s Kami na kontrole tak zvané rehabilitační. Je to dobré, asi jsme se hodně zlepšili. Paní radí jen jeden cvik, u kterého by se ani nemělo plakat a chválí, že umíme věci, které zvládá tak 4,5 měsíční dítě. Nám budou ty 4 za týden. Možná se to zdá málo, ale v tomhle raném věku je to dost. Však si taky mladá paní umí suverénně vzít dudlíka a dát do pusiny. To má máma zase o starost míň. Za to s tím spaním je to horší. Už ji kdeco probudí. To asi budou procházky jen v nosičce nebo co.
Dnes jsme poprvé viděli Tomáška Cimbůrka a po dlouhé době se zase sešli Fíla s Verunkou. Ale bylo to ve velké společnosti, tak uvidíme, jak třeba zítra, když budou sami.
Pak ještě odpo plavání, hlídala Verun s Daníkem. Obě děti to nějak sebralo. Kami krásně spinkala a Fíla vypadal večer značně unaven. I tak mi povídal před spaním ještě spoustu důležitých věcí o autech, ptáčcích, co odlétají za teplem do Afriky, či o tom, že tatínek prsa nemá. Ani mlíčko. To jenom maminka. Hééééč ;o)
Čtvrtek:
Byl první volnější den. A volnější znamená taky nespoutaný a zřejmě proto všechny děti pořádně divočí. Nebo že by to bylo prostě proto, že jsou všechny pohromadě???
Pátek:
Program dne zní „rychle se sbalit a vyrazit na Moravu“. Za hodinu se mi sbalit celou rodinu ještě snad nepovedlo. Ufff!!! Ale ta Fílova nudle u nosu se mi vůůůůbec nechce líbit.
Žádné komentáře:
Okomentovat