Dnes byl ten velký den, kdy jsme byli poprvé sami. Mladý pán byl úplně zlatý. Teda až na tu cestu od kačen, kdy chtěl mermomocí do kočárku, kam už se prostě nevejde. Strhl tím i Verunku, a to tak, že ani nechtěla nastoupit do auta a odjet. Podle všeho ji tam nakonec přeci jen naložili.
Večer se „na skok“ stavili Skalákovic. No a když je den „skákání“, tak to musí náš mladý pán spadnout z postele. To prý jinak nejde. Ale my mu na to neskočíme a konstatujeme, že na vzniklou újmu stačí jen foukání. Sílné a dlouhé, ale foukání.
Jinak jsem celý den úřadovala a vyřizovla narozeninové sms apod.
Žádné komentáře:
Okomentovat