Perný týden

Makáme analyzujeme, štěstí, že už tady máme hlídání, i tak jsme si zase představovali, že toho stihneme podstatně víc. Whatever… I tak jsme toho stihli dost. Jako třeba kontrolu u doktorky (Fíla už je v pořádku a Kamča roste jako z vody - hravě překročila průměrný týdenní přírůstek 150 g a vrhla se rovnou na 300 g). Zbavili jsme se díky antibiotikům závislosti na umělém mlíčku. Zjistili jsme, že dítě na zahradě člověk neunaví, sebe však ano. Dali jsme si (9. 2.) první regulérní procházku. Sice musela jít Kamča na starost tetě, protože mamka už přeci nemá bříško a úplně klidně může běhat za Fílou. Ale i to se cení. Na hřišti jsme se sešli se sousedy. Fílovi jsme výhodně vyměnili motorku za větší odstrkovalo. Je na něm o poznání pomalejší, a to se cení. A taky jsme zvládli návštěvu dědy Mirka, babi Blanky a tet Barči a Verči. Fíla už se jim (ve svém prostředí) aspoň trošku vyrovná. Což bych teda nemusela oslavovat zrovna pádem dítěte z houpačky, ke kterému došlo díky chybě v komunikaci. Kdo má však rozeznat ano od ne ;o)))….a tak my tady žijeme.