Den podle Krtečka

Den začal tak nějak tradičně (jako posledních několik dní). Fífa má teď poměrně dobré spaní (nevím, je to tím, že s ním spím v pokoji nebo prostě proto, že už není nemocný?). Každopádně se ráno probudím, protože slyším nějaké zvuky – to si totiž Fífa hraje na zemi s vláčky a směje se na mě. Tomu říkám hezké ráno (jen kdyby to nebylo před sedmou, obzvláště když jsem šel spát až o půl druhé v noci). Nu co už.

Každopádně rychle se najíst a nachystat na plavání. Při odchodu se s Fífou domlouvám, že cestou zpátky ještě natankujeme mamince auto. „Nene“, odpovídá. Pak se ale zamyslí a opraví se: „Jo, jo, jako ten pán v Krtečkovi.“ OK, tak to bychom měli.

Plavání samotné dnes nic moc. Malý nechce dělat to, nechce dělat ono, tatínek je z toho naprdnutý, malý pak samozřejmě taky. Ale tak snad to bude lepší příště.

Po nezbytném hraní v herničce vyrážíme domů. Resp. to ještě není tak jednoduché, jak jsem si původně myslel. Už zdálky se mi totiž něco nezdálo na autě. A po příchodu k němu se to potvrdilo – máme prázdnou levou zadní pneumatiku. Uf. Nu což, rezerva je a zas tak obtížná ta výměna není. Naštěstí mám pomocníka, takže pohoda (jak pak prohlašoval: „Pomáhal jsem tatínkovi sekat,“ rozumějte vzal klíč na kolo a bušil s ním do cesty). Fífa mě pak dostal ještě s jednou hláškou: „Měníme pneumatiku, jako ten pán v Krtečkovi!“ A jo, to mě ani nenapadlo. Asi jsem to přivolal hned ráno tím tankováním. Snad je to dnes poslední věc, která je podle Krtečka.