čtvrtek 15. listopadu 2007

Odjezd na dovolenou

Dnes jsme si pro zpestření dovolené dali nácvik akce „zapomenutý pas“. To takhle přijedete na letiště.. (teda necháte se dovézt, abyste to neměli s možností úniku tak jednoduché), zorientujete se, zjistíte, že letadlo letí ještě o půlhodiny později, než jste si mysleli a říkáte si, co tam tak dlouho budete dělat. A na to je jednoduchá odpověď. Stačí vyrazit na check-in a hned je jasné, kdo zapomněl pas a co se bude dít. (Upřímně… stává se mi to maximálně 1-2x za 10 let!).
Special mission padla na Píchače. Dojezd do Nehvizd jsme mu motivačně stanovili na 12:30. Mise byla úspěšná, překročení hranic obce nastalo ve 12:30, u domku jsme byli ve 12:32… Zpáteční cesta už se tolik nevydařila… vypadalo to, že 13:10 je reálná výzva, ale zúžení na okruhu trošku narušilo práci a zvedlo naši hladinu adrenalinu. Ale zvládli jsme to… 13:30 jsme doběhli do haly… já na check-in a Míša pro Honzíka. Píchač se ze zvědavosti přišel ještě přesvědčit, zda nás odbaví či nikoli. Myslím, že pocit z dobře vykonané práce mu byl pro tuto chvíli útěchou, hmotná odměna přijde až po návratu, morálním ohodnocením je toto prohlášení Píchače za hrdinu dne. Díky! Příště se zase ozveme ;o))
Každopádně pokud se domů zakoupí nový televizor, bude mi vše odpuštěno a prý už se k tomuto tématu nebudeme nikdy vracet. Tak asi po návratu zkusím vykrást banku, to bude možná méně ponižující.
V letadle nás příjemně překvapili teplým jídlem. Lehce jsme se „po dnešní akci“ uklidňovali i skleničkou vína. Přistání bylo hladké, akorát jsme pak v Madridu o fous minuli směr pro changing flights a nezbylo nám, než se metrem totálně vyexitovat… Nechápu, proč na letišti nikdo nehovoří anglicky… nebo že by jim to přišlo tak vtipné, mluvit na lidi v nouzi schválně španělsky??? Naštěstí jsme natrefili na last english speaking man in Madrid airport, který nám doporučil zmíněnou exitovací okružní jízdu, po které následoval „strašný“ problém, proč chceme do haly, když letíme „až zítra“ (což v našem případě znamenalo nějakých 5 hodin)?? Ano, je to dost, ale že by to bylo až příliš??? To se mi nechce věřit. Ještě že jsme se mohli zklidnit u Starbucks. Neboť jemu předcházející english all day breakfeast nás nijak zvlášť nepotěšila. Asi si ji člověk nemá dávat v 18 hodin :o(
Pak už následovalo posedávání u SB, pochůzky po blízkém okolí (jenom blízkém, abychom se zase někde nevykostili mimo „naši halu“) a na závěr se nám podařilo ukořistit křesílka (i když to nejsou praví „přátelí“ ušáci, dobře se na nich píše do NTB, hraje PSP i čte Mládí v hajzlu, že jo Honzíku?!?)

Žádné komentáře: