Koncerty

Právě končící týden byl týdnem, ve kterém jsem navštívil několik koncertů. V úterý jsem se dočkal své nejoblíbenější rockové skupiny – Guns ‘N Roses, ve středu se šlo na Red Hot Chili Peppers, přičemž obě vystoupení se konala v Sazka Aréně, a v sobotu jsme pak jeli na poněkud méně monstróznější Kanoe Mattoni Festival do Karlových Varů.

GNR

Začalo to tedy v úterý s GNR. S nevyzpytatelnou skupinou, u které se nikdy neví, v kolik hodin začne koncert (to v tom lepším případě), nebo jestli vůbec vystoupí (v tom horším případě). Se skupinou, v jejímž čele stojí zpěvák, který v dobách své největší slávy neměl problém mlátit fanoušky i své přítelkyně, a kde ani ostatní členové nebyli zrovna ideálními vzory pro dospívající mládež. To vše možná vytvořilo kolem GNR určitou aureolu, která dodnes láká diváky na jejich představení, ačkoliv skupina již asi 12 let nevydala žádné nové album a z původní sestavy zůstal již jen zpěvák.

Své pověsti skupina dostála i v Praze. Koncert, který měl být oficiálně zahájen v osm hodin, začal i po vystoupení dvou předskokanů, kteří podle mě nejsou ani zdaleka tak nadčasoví jako hlavní hvězdy večera, až ve čtvrt na dvanáct v noci, což je o to nepříjemnější, pokud máte místa k stání.

I wanna fuck you all!

Nicméně publikum v hale se tedy dočkalo té příjemnější varianty, a to že koncert vůbec začal. Po krátké předehře přiběhl na pódium Axl a do tónů první skladby zařval výše uvedený milý pozdrav. Po dlouhém čekání unavené a podrážděné publikum okamžitě ožilo. Skupina během koncertu zahrála většinu svých hitů a k tomu i pár písniček z deset let připravovaného a stále nevydaného alba Chinese Democracy. Celé vystoupení mělo slušné tempo, které se však občas zpomalilo představováním jednotlivých členů bandu, při kterém každý z nich předvedl obecenstvu sólo na svůj nástroj. Celá show trvala asi dvě a čtvrt hodiny a musí se nechat, že to byl dost povedený koncert, na který budu dlouho vzpomínat.

RHCP

Ve středu jsme se vypravili s mamkou a taťkou na RHCP. Když jsme někdy na začátku roku kupovali lístky a zbyly na nás jen místa k sezení, tak jsem byl poněkud zklamán, ale po zkušenosti ani den staré jsem byl nakonec rád, že budu sedět, jinými slovy, že nebudu stát. Už při příchodu na naše místa jsme slyšeli, že předkapela (dva rapující černoušci a jeden bledší míchající hudbu) na sebe tentokrát nedala dlouho čekat, což dávalo jisté naděje, že hlavní koncert začne i skončí včas. A skutečně, už pár minut po deváté nastoupila skupina a sérií tří velkých hitů (Can’t Stop, Dani Kalifornia a Scar Tissue) zahájila koncert. V porovnání s vystoupením GNR o den dřív je třeba říct, že atmosféra v hale byla o něco lepší (přece jenom přišlo více lidí a nemuselo se nekonečně čekat) a také, že kapela byla k publiku o něco přívětivější oproti trochu odměřenému Axlovi (např.: RHCP – gratulujeme k vítězství nad USA v kopané, ať ČR vyhraje celý turnaj; GNR – vy jste nás porazili, vy sráči). Koncert trval asi hodinu a půl a myslím, že si ho užilo jak publikum, tak i kapela samotná.

Kanoe Matonni Festival

Do Karlových Varů na festival, který byl součástí mezinárodních závodů na divoké vodě, jsme se vydali s taťkou, mamkou a tetou. Původně jsme chtěli stihnout vystoupení Tata Bojs, ale z různých příčin jsme přijeli až na jejich závěrečnou písničku. Stejně jsme tam jeli, jak se později ukázalo, jenom kvůli palačinkám. Prošli jsme si tedy aspoň město (moc pěkné, byl jsem tam poprvé v životě, teta taky), byli jsme se vykoupat v Thermalu, ochutnali vodu z asi šesti pramenů, a co se týká hudby, tak jsme poslechli ještě několik písniček od skupiny Roe Deer. Pak jsme si dali ty slavné palačinky a vyrazili zpátky do Prahy. Z hudby jsme nakonec moc neměli (to jsme si vynahradili až pak v autě), ale i tak se výlet hodně povedl.