Doma ve čtyřech

První týden doma bojujeme. Jak s nemocí, tak se sourozeneckou rivalitou. Paradoxně nám ta nemoc intenzitu sourozenecké rivality trošku zmírnila. Ale úplně jsme se ji nevyhnuli. Takže já kojím a Fíla se válí plačíc po zemi a křičí, že chce mámu. Po kojení musím Kamču ihned odevzdat dědovi nebo do postýlky a utěšit tu naši hysterku.
A tak občas ztrácím nervy. Snad mi to jednou to dítě odpustí.

Díky vánočnímu zvyku na přísun hromady dárečků jsme dneska taky oplakali balíček z donáškové služby, balíček, který táta dovezl z pošty a skutečnost, že v něm nebylo nic pro Fílu. Jóóó těžký je ten život.

Dvojitá dávka doktorů

Původně měla být dnes na programu jen kontrola u dětské lékařky s novorozenou Kamilkou, ale Fíla se svými horečkami nedal jinak a jel nakonec jako první (holt „já tam musím být první, JÁ“). Tak jako první a poprvé dostal antibiotika. Sice z části i kvůli tomu, že má teď doma malého sourozence, ale to už je život.

Kolem poledne se konal výlet k doktorce s Kamčou a byla to samá pochvala.

No a odpoledne jsem měla doma „starost“ dvě spící dětičky ;o) Takže tatínek stihl oběhnout všechny potřebné úřady. Ať už kvůli daním či novému přírůstku do rodiny.

V porodnici

Pobyt v porodnici s hláškami sestřiček typu „a co vám tady chybí“ jsou opravdu nepřekonatelné!!! Takže vážené sestřičky, kromě možnosti se vyspat (Kamča v noci pařila nejprve s Honzíkem, pak s Marečkem, já si odpočinula až poslední noc, kdy si Kami vzali kvůli žloutence "pod lampu" a Marečka jsme poslali na nucené hlídání), kromě všech negativních „příběhů“ (od „spolubydlící“ s předčasně narozenou holčičkou, která to nezvládla, přes druhou spolubydlící s dítětem, které má nožičku v kotníku špatně vytočenou) a kromě absence toaletního papírů na záchodech, mi tady nechybí vůůůůbec ale vůůůůbec NIC. Ani to dobré jídlo ;o)) No aspoň že na pokoji byla nálada výborná. A kromě tatínka s Fílou, babičky Jany a dědečka Zdeněčka, se stavily taky teta Verča a Danča. To taky pozvedne náladu.

Zapíjení Kamči

Původně měla mou mamku přijet vystřídat mamka Soni, ale nějak to v práci nedopadlo. Už to vypadalo, že moje mamka zůstane déle, než bylo původně plánováno, jenže onemocněla, což nebylo vzhledem k jejím úkolům a osazenstvu (toho času ještě v porodnici) úplně ideální. Takže jsme to narychlo všechno změnili – Jana přijela pro mamku a cestou vyzvedla Zdendu, který ji nakonec vystřídal.

Odpoledne jsme se Zdendou vyrazili za Soňou do porodnice na poslední návštěvu. V neděli je totiž konečně pustí domů.

Večer pak byla naplánovaná oslava na počest Kamilky. Vzhledem k tomu, že doma nás bylo poměrně hodně, tak jsme se sešli U Paši. Není to žádný extra podnik, ale když ono u nás nic lepšího není:-) Každopádně mísy byly plné a dobré, s pitím to bylo malinko horší, neboť to, co jsme si objednávali, postupně docházelo, takže jsme nakonec vystřídali dobrých 5, možná i více, lihovin:-) Ale naštěstí nebylo tak zle, jako při zapíjení Fífy.

S ním to byla taky legrace… Někdy kolem deváté se kouknu na mobil, tam několik zmeškaných hovorů od Janushky. Fífa se probudil, řve a chce tatínka. OK, jedu tam. Během 2 minut ho uspím a jedu zpátky do hospody. Když se pak vrátím kolem půlnoci natrvalo, má opravdu vysokou horečku (měřím mu skoro 40!!!). Co teď? Volám na záchranku, aplikuju rady, které mi dali (nic zásadního, že…). Fífa spí a teplota je do rána mnohem nižší. Každopádně jsem si ten den představoval trochu jinak.

Porod z pohledu šťastného tatínka

Přijedu si tak domů někdy kolem půl sedmé. Doma je jen babi, Soňa je prý s Fífou na cvičení. OK, říkám si, ještě mají čas. Jenže Soňa nejede a nejede. Babi je nervózní, já začínám být taky. Nakonec někdy před osmou večer dorážejí. Tak aspoň že tak.

Soňa se stihne najíst, já si malinko pohraju s Fífou a najednou šup šup, jedeme asi do porodnice. Takže jo… Co s Fífou? S babi si zatím nějak extra nerozumí, přece jen ji vidí po dlouhé době a nikdy s ní nebyl doma sám. Takže voláme Veruš, jestli by nešla pomoc malého pána uspat (zpětně se pak dozvídáme, že se povedlo).

Cesta do porodnice je v tuto chvíli pohodová, takže jsme za chvíli tam, čas příjezdu ca 9 večer. Příjem probíhá v pohodě, vypadá to, že se opravdu bude rodit. Tentokrát to ale není šinkanzen, ale obyčejný courák:-) Teda aspoň zpočátku to tak vypadá, protože Soňa musí jít i na přípravu (tzn. táto, starej se o sebe, jak chceš – jenže já nemám ani knížku, mobil se mi vybíjí, všechno je zavřeno, takže tam jen sedím a dokola si čtu nějaký super úžasný gynekologický letáček).

Naštěstí někdy kolem půl dvanácté je vše připraveno a jdeme na sál. A vše nabírá docela slušný spád. Nevím, jestli to je Soninou „zkušeností“ nebo čím, ale samotný porod je strašně rychlý a za chvilku je Kamilka na světě. Teda nevím, jestli to víte, ale já tentokrát dopředu nevěděl, jestli to bude holčička nebo kluk. Osobně jsem tipoval druhého kluka, takže o to větší to bylo pro mě překvapení, když to dítě nemělo pindíka! A jaké překvapení! Samozřejmě v tom pozitivním slova smyslu, aby bylo jasno. Úplně jsem se celý rozklepal:-)

Pak už bylo vážení, focení, první pusa od táty, první pusa od mámy a tak, však to znáte.
Každopádně jsem se tentokrát dlouho nezdržel a chvilku po porodu jsem se vydal domů zkontrolovat Fífu a babi, jak to tam zvládají.

A zvládali to dobře. Přijel jsem domů, tam bylo ticho, tzn. Fífa spal. Sice v ložnici v mé posteli, ale co už. Přenesl jsem jej do jeho postýlky a rychle ještě zařídil nějaké pracovní věci, ráno mi začíná „mateřská“ dovolená:-)

Jak se budí princezny

Po víkendu s výpomocí v kuchyni i dětském pokojíčku plném otázek, kdy už se to naše druhé dítě narodí, to přišlo.

Dali jsme si ještě klasicky pondělní cvičeníčko (to jsme ještě nevěděli, že je poslední „jedináčkovské“) a už ve 4lístku jsem zaznamenala nepatrnou bolest bříška, jako při střevních obtížích. Vycvičená z Fílova „děsně nenápadného příchodu“ jsem zavelela, že raději pojedeme domů a vyrazili jsme. Doma jsme našli lehce panikařícího Míšu a jeho mamku, kteří byli nervózní z toho, že jim nezvedám telefon. Jak bych taky při řízení auta mohla, že ;o)) Každopádně při konzumaci večeře se bolest ještě dvakrát zopakovala a já „pojala jakési podezření“. Pak se k tomu přidal zřejmě i odchod plodové zátky a tak jsem rozhodla, že vyrazíme. Fíla bohužel ještě nespal, tak nezbylo než zavolat na pomoc Verun. Venku jsme ještě pozdravili souseda od naší „věkovky“ Stelinky a potvrdili mu, že míříme do porodnice. Tam jsme dorazili ve 21 hod a necelou půlhodinu po půlnoci byla Kamča na světě.

Čili za mne porod opět v pohodě. I když tentokrát jsem si musela jeho průběh hlídat víc sama a hlásit se včas o epidural apod. Škoda, že už to asi víckrát nezažijeme, třeba by to šlo příště ještě lépe a radostněji ;o))

Nezvyklá večerka

I dneska měl službu tatínek. Já dostala na starost úklid a nákup. Před porodem bude asi dobré udělat nějaké zásoby. Po 16 hod bylo nakoupeno. O dvě hodiny později dorazila ostravická služba. Mladý pán ovšem spal, protože po náročné procházce usnul už v 17.30. Aspoň se „hlídači“ mohou na tu pernou službu pořádně vyspat.

Každopádně my jsme, díky nezvykle brzké večerce, stihli uklidit, nachystat občerstvení, zprovoznit můj narozeninový dárek a uklidit vánoční výzdobu. Teď ještě máknout na analýze a můžu v klidu vyrazit do porodnice ;o)

Pořád pod kontrolou

Pro velký úspěch dnes opět monitory. No a když už jsem na cestě, tak vyřídíme i tu sociální správu, co jsme měli zase špatně. Jak jinak, když jde o papírování a hlavně o to, že by mi měl stát něco zaplatit, že ;o)) A taky nákup potravin a na poštu…a to Míša hlásí, že mu nějak není nejlíp. Že by i na něj dopadl náš „akční týden“??? Nicméně držel se statečně a hlídal do 15 hodin. A pak zase od 18 po zaslouženém odpočinku zase sloužil, neboť já jsem pojala jakési podezření. To se nakonec nepotvrdilo a do porodnice se nejelo. Jen jsme pro sichr povolali nastupující službu z Ostravice o den dříve.

Další kontrola v porodnici

Dva týdny do termínu porodu, a tak bylo potřeba vyrazit na další kontrolu v porodnici. Štěstí, že tentokrát hlídá táta. Kontrola se protáhla nejen o monitory, ale i o náročné hledání parkovacího místa :o( Nemají to ty těhotné úplně lehké ;o) No a hned po půldruhé jsem se mohla přesunout na „pracovní schůzku“ v Palladiu. Vzhledem k pozdnímu příchodu druhé strany jsem měla šanci aspoň na shopping v MotherCare. Čert ví, jestli je to dobře, nebo špatně ;o) Každopádně pracovní schůzka se protáhla a já přišla domů až po večerce.

Ano, akční týden!

V úterý večer totiž přišla velká změna a blinkala jsem já. Nějak se mi neudělalo dobře. Ještě že tatínek aspoň dorazil z práce dříve. Od cca 19 hodin jsem se o záchod nehodlala dělit. (A že už zbýval jenom jeden, protože horní při mé první akutní návštěvě vypověděl službu a začal protestovat odmítáním splachovaného materiálu.) Okupace toalety trvala cca do 22.30 s krátkou přestávkou na velké zvracení. Na rozdíl od Fíly jsem se stihla přemístit z nově vypraného gauče i z dosahu koberce, ale až na WC jsem to nestihla. Whatever…tatínek měl tedy dnes kompletní službu i s uspáváním a uklízením přebytkového materiálu. Holt máma uklízí po Fílovi, táta po mámě…doufám, že nebudeme zjišťovat, kdo uklízí po tátovi!!!