Že by akční týden?

Tak máme 10 dní do termínu porodu a tatínek si „zapomene“ vzít dohodnutou dovolenou… hmmmm zajímavé… nicméně všechno je OK, se přeci nemůže nic stát, že?!? Teda kromě toho, že se vám dítě poblije při koupi křupavoučkého rohlíčku přímo v obchodě. A kromě toho, že při chystání pračky s poblitou bundou stihne obhodit ještě celý gauč. A kromě toho, že když jej strčíte (s následky ve vlasech i v uších) do vany pod sprchu, zazvoní borec z PPL s balíčkem, který měli dopravit do Beskyd!!! To už člověk rezignuje a nechce řešit ani dilema, zda jít otevřít v poblitém triku či v podprsence s holým 9měsíčním bříškem ;o)

Ještě že pak mladý pán spal až do 15 hodin a odpoledne se předváděl jako nejhodnější dítko.

Zimní ZOO

Do ZOO opět s Verunkou…dětičky už ta zvířata zajímají víc a víc. Jen teda ještě nepochopili, že je dobré se na takový výlet dobře najíst, nebo si užít pořádný oběd mimo domov. Ani jedno z toho našeho mladého pána nezaujalo. Za to svačiny (nejlépe ty Verunčiny) ano. Nenaděláš nic.

Odpoledne jsme využili toho, že Fíla cestou ze ZOO usnul v autě, a provedli jsme nějaké úklidové práce na předzahrádce. Teda já, Míša toho času urgentně analyzoval. Venku jsme si stihli poměřit bříška se sousedkou Lucií, která už „to vzdala“ o 13 dní dříve ;o) Rozdíl však, jak Lucka nelibě konstatovala, nebyl velký.

No a jelikož táta dodělával tu analýzu, my se šli unavit opět k Cimburkům, kde Fíla pro změnu tlačil jogurt tety Danči… Už jsem myslela, že se prostě doma stravovat nehodlá a on překvapivě večer stlačil ještě celý „pondělní oběd“.

Týden s babičkou Pavlínkou

V druhé třetině ledna jsme měli domluvenou jako zálohu v případě porodu babičku Pavlínku. A tak jsme si ji jeli 9. do Prahy na Florenc vyzvednout. Byla z toho taková pěkná večerní procházka, akorát mladý pán byl nějaký lenivý a jenom se vozil. Pak se diví, že večer nemůže usnout ;o) Ještě že rodiče už se vůůůůbec nediví.

Dále následoval klasický program. Pondělní cvičeníčko, kde jsme zapojili i babičku a seznámili ji se 4lístkem. V úterý jsme předvedli zpíváníčko a seznámili babi s Dančou a Fílovou největší kamarádkou Verunkou. Taky jsme ji ukázali, jak chodíme krmit kačenky. Ve středu už babi hlídala sama, neboť byla dopoledne na programu další kontrola v porodnici. Takže já jsem si zase přečetla kus knížky a Fíla to s babičkou v pohodě zvládl. Jen se vše kvůli špatnému monitoru protáhlo, takže jsme odjezd na tradiční plavání zvládli tak tak. Mladý pán se totiž pochopitelně v této krizové situaci hodlal v klííídku napapat a pak ještě dělal drahoty s přebalováním. Tyhlety fórky pak jistí hláškami typu: „mám tě rád“.

Ve čtvrtek jsme si dali pro změnu kontrolní monitory. Tentokrát vše v pořádku. Holt si to dítě začíná mámu takovým zvláštním způsobem taky trošku nárokovat. Mezitím k nám na návštěvu dorazila Markétka s Terezkou. Tak si aspoň s mamkou pokecaly. Jen se jim tam do toho připletla ještě paní Nešpůrková, která si chtěla půjčit Fílu.

No a v pátek jsme babičce předvedli tradiční shopping v Europarku, kam chodí Fíla zásadně kvůli mašinkám. Taky je zase o další mašinky (Henryho a Růženku) bohatší. Ale zvládli to s babi výborně. Strávili v obchodě minimálně 2-3 hodiny. Večer pak padla další zásadní hláška. To když si táta odnášel Fílu na rukách nahoru. Fíla se na něj zadíval, pohladil ho po tváři a řekl: „táto, ty jsi ale krásný“ jo jo…umí to s námi dobře, ten klučina.

V sobotu už ale dopoledne odvážíme babičku na bus, aby dědovi Zdendovi nebylo doma moc smutno. A odpoledne jedeme klasickou vycházku a večer končíme u Daníka.

Návštěvní den

Chystá se k nám velká návštěva, tak to je jasné, že ráno se musí vyrazit na big shopping. Všechno jsme to v pohodě zvládli (jakože já nákup a kluci vláčky) a odpoledne už jsme seděli u všech těch dobrot s Šebkovými a Heřmanskými, což znamenalo opravdu vysokou koncentrace těhotných na metr čtvereční, jaká obvykle bývá snad jen v porodnicích ;o) Jsem zvědavá, jaká bude koncentrace, až se uvidíme příště.

Obyčejný den

Doma máme konečně teplo, ale ven se jít nedá. Naštěstí k nám dorazily Danča s Verčou a tak jsme to dneska relativně zvládli. Až večer se dostavila hysterie z hladu a klasická sabotáž spaní. Člověku se nechce věřit, že jednou ty děti usnou i samy.

Gangy v Nehvizdech

Celá „street parta“ (Fíla, Daník, Verunka) se s maminkami vydala na nákup do Borůvky. To zase bylo rodeo. Odpoledne jsme si dali ještě návštěvu Ivči s Theou….Až všem těm dětem bude –náct, to bude mazec. Nebo se pletu?!?!

Kontrola U Apolináře

Ode dneška už se hlásíme pěkně v porodnici. Což znamená, že mi začínají krátké „dovolené“. Při čekání na kontrolu a na monitory si dokonce zvládnu přečíst knihu. To nebývalo!!! Každopádně vše proběhlo v pořádku a mohla jsem v klidu vyrazit zase domů, kde zatím bojoval Míša s Fílou, kteří se vrátili z procházky s Dančou a Verčou. Do toho obědového času se nám ještě zamotala re-oprava kotle, ale odjezd na plavání jsme zvládli. Bylo to všechno naknap, ale zvládli jsme to.

Výchova dětí v Čechách 2. díl

Tak dneska po dlouhé době s Verunkou. Ven s námi sice nešli, protože museli ještě nutně do Čelákovic, takže návštěva hřiště byla velmi krátká (prý že je strašná zima). Ještě že jsem vybavena tím kočárem… jinak bychom tam s mladým pánem asi uvízli. Ale kolem poledne se ještě stavily. Fíla má sice dneska poněkud hysterickou náladu, ale nakonec jsme se všichni nějak porovnali. Fíla s Verunkou dostali čelenky a skákali spolu před zrcadlem, dokonce se za ruky drželi… A pak už jen opraváři kotle a doklepat odpo než se tatínek vrátí. A závěr dne? Končíme velmi přísnou výchovou: "já si vezmu to mlíčko a jdu do ložnice (rozuměj na pohádku)"..."dobrá, ale nejdříve nám pomož uklidit vláčky do krabice, už chtějí taky spinkat"..."néééé"..."pojď, pomůžeme mamince"...dítě se vrátí, na zem položí vršek od lahvičky AVENT "na, tady máš" a opět odchází...už nevím, jestli to bylo překvapení nebo smích, co nám zabránilo dostát pravidlům dobré výchovy?!?

Cvičení v novém

Tak jsem si celou dobu myslela, že dneska cvíčo není, ale doma byla taková nuda, že jsem to pro sichr raději ještě ověřovala a nakonec narychlo do 4lístku vyrážela. Před tím tedy ještě rychle nakrmit dítě. To si výjimečně dává dvojitou porci, čili na maminku nic nezbylo. Nu což… Aspoň polívka byla.

Cvíčo v nové sestavě nás dlouhodobé účastnice asi moc nenadchlo. Nové děti jsou starší a divočejší. To se nedá srovnávat. Holt to bude zřejmě náročné…ale hlavně když jsme se ve 4lístku dobře unavili. Jen kdybych pak ještě do půlnoci nemusela chystat jídlo na další dny.

Z toho stříhání vlasů by se jeden...

Včerejší den jsme strávili v podstatě celý doma. Obchody byly zavřené, venku strašná kosa a doma spousta nových hraček. Tak nebylo co řešit. Smutek po tetě se taky nekoná, asi část „že přijede příště“ byla přesvědčivá.

Ráno vyrážíme do obchodů. Je třeba doplnit potraviny. Míša musí ještě na Vyšehrad sepsat protokol o té autonehodě z minulého týdne. My zatím obejdeme hračkářství (čili vláčky), Hervis sport (čili míče) a pak to zkoušíme u „kolotočů“, ale vláček nefunguje a zbytek nás nezajímá…. Naštěstí už Míša dorazil, tak jsme se mohli věnovat nákupu.

Mladý pán pěkně spolupracoval. Jen potom, když se šli s tátou objednat do kadeřnictví, tak pojal jakési podezření a tvrdil, že se opravdu stříhat nechce. Což nám následně taky demonstroval. Sice jsme mezi tím stihli ještě rybičky v Obi a nákup v lékárně, nicméně v kadeřnictví se opět odehrál horor. Už to vypadalo, že to utáhneme na povídání o krtečkovi, ale asi máme moc vlasů. Vpředu už se Fíla prostě stříhat nechtěl.

Z breku a vzteku a vlasů, které se mu při tom všem dostaly do pusy, se na místě i poblil. „Já jsem to říkal, že jsem to nechtěl.“ … „Ale Filí…stříhat vlasy se musí.“ … dítě stále zkouší uplatnit hysterický pláč. Teď už spíš aby zmírnil mámino evidentní a zřejmé naštvání.

Čtvrt hodiny mučení a pak design „ala debil“… No to mne pos…. V návalu vzteku jdeme ještě nakoupit do DM, kde se panáček realizuje s minivozíkem a získává dobrou náladu. Jelikož už je dost hodin a pláč bývá vyčerpávající, jistíme situaci polívkou v místní „kantýně“. Panáček si tu pochoduje kolem prosklené zdi a je maximálně spokojen. V autě rychle usíná a maminka získává 100 chutí dodělat práci kadeřnice doma.

Cesta byla dlouhá, tak jsem to stihla řádně promyslet a díky velké únavě a promyšlenému plánu jsme nakonec Fílu doma dojeli strojkem. Bohužel teda nemáme na víc jak centimetr, takže ty krásné dlouhé vlásky teď dlouho nebudou, ale aspoň si tento zážitek zase na dlouho necháme ujít. Ufff…. Náročné to bylo. Ještě že nás nechal malý díky spaní osprchovat. I tak ještě zbývá hromada oblečení, které je nutné zbavit alespoň části ostříhaných vlasů.