Gumáčky

Dnes byl ten slavný den, kdy byly Fílovi zakoupeny nové gumáčky. Možná by snesl menší, ale měnit je už odmítá ;o) Bolest zubu přetrvává, ať je to dopoledne u mamky nebo odpoledne u Veličků :o(( Opravdu to takhle musí bolet? Opravdu je maximum 3 paraleny denně? Na to půjdu raději vyspat :o(

To to bolí!!!

Čtvrtek jsem ještě ustála, ale v pátek mne zachvátila panika a neutuchající touha ukázat svůj zanícený zub paní doktorce. Vyvolalo to drobné domácí neshody a než bych čekala ještě déle, rozhodla jsem se jít do ordinace i s dítětem. Bohužel nás nikde nikdo nechtěl. Jedna zubařka na dovolené odkazuje na druhou, která je „tamtéž“, odkazujíc na třetí, která je „bůh_ví_kde“. A hledejte v dešti s dítětem jehlu v kupce sena, že ;o) A na Karlák, tam se mi moc nechce a každý koho jsem dnes potkala, mne v tomto názoru jen utvrdil.

Takže „za hrdinku“ a k doktorovi až v Ostravě? Ano…ale rozhodně už dnes v noci po přesunu do Beskyd, protože bolest se stává nesnesitelnou a paralen velmi slabým článkem této skládačky. Ještě že se mně mamce a Zdeněčkovi zželelo a odvezli mne. Paní na noční službě byla dle předpokladů nevrlá a na slovo skoupá. Takže jak jsem předpokládala. Očistit, zadrenovat a spát. A bolest přetrvává :o((

Jak rychle umíme analyzovat?

Proběhla expresní verze analýzy. Jako obvykle to nakonec všechno na minutu vyšlo, ale bylo to náročné. Dítěti se zalíbí u sousedů a vy jej potřebujete dát spát a pracovat?!?! Zkuste si to! Pak vám po přípravě na „večerku“ dovezou až do domu balíček. A zazvoní. Co potom s malými zvědavci??? Určitě by se dalších rušivých elementů našlo víc než dost. Však to znáte…jeden plánuje a dítě mění…těším se příště zas! Ještě že občas vypomůžou aspoň sousedi.

Mimochodem o co se zkrátilo Filípkovo klasické analyzačně-zoubkové období o to delší se projevilo u mne. Ano zuby bolí vždycky v tu nejvhodnější dobu – o dovolené, v těhotenství, těsně před analýzou…a o tom to je!

Vypadalo to, jako poklidný víkend

...takový pěkný víkend strávený doma a na zahradě. Aspoň tak to pro tentokrát rozhodl náš mladý pán. ZOO a jiné záležitosti zřejmě nejsou nijak zajímavé, protože pán při předkládaných nabídkách pronesl „doma budeme“, a tak se taky stalo. Zřejmě byl pod vlivem další zoubkové fáze, což se projevilo v neděli v noci. Aspoň že zvládli s tátou posekat trávník, udělat pořádek se suchými kytičkami apod.

Nemilou příhodou tohoto víkendu byla krádež sousedovic nového auta. Jo škodovky jdou u nás stále „na odbyt“. Poučení pro příště – bušit na sousedy půlnoc nepůlnoc!

V ZOO s Adélkou i Verunkou

Dnes byl v plánu výlet do ZOO. Překvapivě došlo i na jeho realizaci, což se v poslední době ne vždy podaří. Pochopitelně, že nastaly drobné změny, jako odjezd až kolem 9, když jsem si říkala, že v 9 už bychom tam mohli být apod. Ale na sraz v 10 s Adélkou je to přeci pořád v poho. V poho to je, když nečekaně přibereme i Danču s Verunkou. Méně v poho to je, když cestaři opravují tu nejdůležitější křižovatku, kterou potřebujete projet :o(( Takže příjezd v 10:45?!?! Nenaděláš nic :o(

Sejít se s Adélkou nám chvíli trvalo, za to jsme stihli potkat Zuzku s Anežkou a naše Nehvizdské sousedy…dneska jsou tu asi úúúúplně všichni ;o) Takhle se to jevilo, když jsme po trase klouzačky-vláček-kozy-plameňáci-tučňáci-lachtani dorazili pro jídlo do místní restaurace. Ještě že ta naše drobotina snědla aspoň něco. Jinak by mne to vyčkávání ve frontě pěkně namíchlo. Jelikož se po obědě podávalo i oblíbené mlíčko, nebude celkové hodnocení dnešní akce určitě zlé. Holt jen ta cesta tam se moc nevyvedla. Je tedy rozumné ji směrem zpět raději prospat ;o) Rozumné by však bylo také dětem před přenosem do postýlky sundat botičky (nejlépe i ponožky). Obzvláště když se oběd podával v pískovišti!!! To jen tak pro příště.

Škoda jen, že to byl dopolední program. Dětičky slušně odpadly a spaly obě tak minimálně 3 hodinky. Bohužel to s pozdním poledním spaním znamená i pozdní večerku. Tak jsme je pak zašli ještě odpoledne unavit na místní hřišťátko a k Danči na zahradu. Tam rostou snad i melouny, které se kromě rybízu, jahod a rajčátek podávaly v rámci odpoledního občerstvení ;o)

Po čase zase U Apolináře

Úspěšně jsme se dnes zaregistrovali v porodnici u Apolináře. Snad si odtud i tentokrát odvezeme hodňouse. Třeba takového, jakého mají u Balajků. Terezka je fakt kliďas. A kluci si při hraní docela rozuměli. Asi budeme jezdit častěji, i když je to teda lán cesty. Obzvlášť když nemáte navigaci a vybije se vám mobil. Se špatným dnem, kdy je jedno rozhodnutí za druhým evidentně definováno jako nesprávné, je to vražedná kombinace. Pozitiva jsou pouze v dlouhém spánku a aktivním vybití dítěte. I to se ale cení, že ;o))

Honzík trénuje

Přesto, že u nás probíhal megazoubkový víkend (blinkání, průjem – klasika), zvládli jsme i posezení s Čejkovými a Honzíkem. Čili s těmi, kteří se bohužel nemohli zúčastnit narozeninové oslavy. A doufám, že bylo fajn. A že bude ještě hodněkrát ;o))

Snad už příště Honzík nebude dělat s alkoholem takové drahoty. Prý že zahájil trénink na beskydskou B7. A pak to takhle dopadá.

Kontrola u lékaře – první fotečka

…a není co dodat. Opět jsme dorazili v plné sestavě. Opět jsme ohlíželi paní s miminkem v bříšku na obrázku v čekárně. Opět jsme hysterčili, když maminka zůstala zavřená v ordinaci. Pro změnu jsme si ale tentokrát odnesli první fotečku toho našeho druhého „maličkého Veličkého“.Copak z toho tvorečka asi jednou bude???

Colours of Ostrava, den čtvrtý, poslední, opět bez nás

Dneska už to na festival nevyšlo. Byla zima (dost velká), pršelo (dost hodně), takže jsem stihli jen klasické kolečko po rodině a pak už jen sbalit a hurá do Prahy, do Nehvizd, Za Humna.

Colours of Ostrava, den třetí, promočený

Dopoledne bylo pořád pěkné vedro až se panáčkovi nechtělo jít spát. Dneska už na festival ale jít musíme, to by jen tak nešlo. Tak se tam někdy vpodvečer kolem sedmé vydáváme, celá rodinka. Kam jinam můžou mířit naše kroky než ke stánkům s občerstvením. Když se tak všichni ládujeme, začíná lehounce poprchávat. Jen teda pohled nahoru říká, že to nebude jen tak – je úplně černo. Ale úplně. A taky že to brzo začne. Brutální průtrž mračen a bouřka. Nejdříve se schováváme v lesíku, ale po pár minutách začíná samozřejmě i ze stromů kapat dost na to, abychom se sbalili a hledali výhodnější místo. Takže běháme všichni 3 po areálu (no, spíše bych měl napsat všech 25 tisíc lidí) a hledáme místo, kam neprší. Nakonec vyhrává stan tuším že České spořitelny. Tak tak jsme se tam vešli. Otázka zní, jestli to mělo cenu, všichni 3 jsme úplně durch mokří. Bál jsem se Fífovy reakce, ale překvapivě vypadá, že si tu bouřku užívá:-)
V areálu se najednou objevili prodejci pláštěnek, tak jednu kupujeme, balíme do ní Fífu a vyrážíme k autu (v té době už je program přerušen, celkem to bylo na ca půl hodiny). Naštěstí v autě máme všichni věci na převlečení, takže už v suchém vyrážíme zpátky do Frýdlantu.
Krátce po výjezdu z Ostravy (btw. hlavní cesta na Frýdek je vzhledem k asi 20 cm vody uzavřená a musíme to objíždět) pršet samozřejmě přestává.
Po návratu do Frýdlantu se už jen já vydávám zpátky. Tentokrát už vybaven pláštěnkou (pravda, ne moc velkou) a patřičně teple oblečen. Potkávám Veselku, společně dáme pár (nealko) piv a užíváme si music v kapkách deště (jojo, krátce po mém návratu se opět rozpršelo a pršelo až do ca půlnoci, kdy jsem se vydal spinkat).