Nemám rád loučení...?!?!

Vedro, vedro, pořád vedro…po klasickém týdnu cvíčo-zpívání-plavčo na mne a Verun čekala rozlučka s Kačenčinou svobodou. Po dlouhé době jsme si vlastně vyšly mezi lidi. Bylo to ideální místo pro milovníky latinskoamerických tanců, ale bohužel do této skupiny (aspoň momentálně) tak zcela nepatříme. Na diskusi o svatbě, co tomu předcházelo a co bude následovat bychom uvítaly i klidnější místo. Ale co, přeci si nebudeme stěžovat, když už máme ty vycházky, ne ;o))