Tak jsme se pokusili najít koberec, který by se hodil do našeho obýváku. Nevím, jestli máme tak špatný obývák, metr, nebo vkus, ale nic vhodného jsme nenašli. A to jsme tomu věnovali část soboty i neděle. Ještě že mladému pánovi se v obchodech s koberci tak líbilo. To už se ale asi nedá říct o pánech prodavačích, kteří z dítěte na hromadách koberců asi velkou radost neměli.
Každopádně bylo nutné vylepšit skóre zábava versus povinnosti, a tak jsme společně se Zbynďou a Kubíkem vyvenčili „tátovo velké – super rychlé – auto“. Hodnocení úspěšnosti této akce se raději vyhnu, jinak bychom tady diskutovali o důležitosti nabíjení baterií apod. ;o))
Žádné komentáře:
Okomentovat