To tu dlouho nebylo. Míša zase někde odchytil paní teplotu. Tentokrát jí bylo něco málo přes 39. A tak je oba společně v noci, po uspání dětí, odvezl Skalák na pohotovost. Proběhlo několik vyšetření a rentgenů a konečná diagnóza zněla: zánět průdušek…no paráda…Ještě že si Skalák vzal tu roušku.
A to jsme měli na víkend krásně naplánováno sobotní plavání s „tatínky“. Holt to pro změnu pěkně odmaká maminka. Jen by den před tím opravdu neměla odhazovat sníh z před garáže. Plavací/skákací cviky s dítětem ve vodě jsou pak 2krát tak náročné. Odměnou snad může být jen setkání s idnesím kolegou Luďkem. Evidentně jsou jeho žena a dcerky taky pravidelnými návštěvníky klubu čtyřlístkářů.
Cestou z plavča jsme si pro sichr vyzvedli Honzíka, který se nedobrovolně přihlásil na víkendovou výpomoc. Krásně jsme to s ním zvládli, včetně jednoho velkého tradičního víkendového nákupu. Odměnou byl Honzíkovi domácí gulášek. Naštěstí se povedl (nemohla jsem se odtrhnout od ochutnávání, ačkoli už bylo určitě po půlnoci), takže jsme se Honzíkovi za jeho služby snad dostatečně odměnili. A kdyby ne, tak tady je ještě jedno velké DÍKY!
Míšův kašlací „nemocenský týden“ trval až do 5. února. Tak to bychom měli letos za sebou druhé zásadní stonání. Štafetu přebral Fífula, jehož horečky jsme však raději přisoudili zoubkům. I když to jeho časté blinkání, to už mne ale opravdu začíná znervózňovat. (A v noci po mlíčku, kdo to kdy viděl?!?!?) Každopádně o víkendu (stav stabilizován) jsme vyrazili na nezbytné nákupy a při té příležitosti nechali Fífulu ostříhat (to bylo zase radosti!). A u doktorky si prosadili preventivní vyšetření. No podrobněji si můžete počíst u Fífuly.
Žádné komentáře:
Okomentovat