Další den „s doktory“ - kontrola na dermatologii. Uvažovala jsem, jestli vůbec jít, či nikoli, když ekzém, kvůli kterému jsme se sem nahlásili, už je měsíc vyléčen. No říkala jsem si, že to risknu. V nejhorším nás pošlou pryč, ne?!? To jsem netušila, co mne to bude stát úsilí.
Radost z nalezeného volného parkovacího místa mi zkazila skutečnost, že parkovací hodiny k placení byly na druhém konci ulice. Vchod do nemocnice někde v půlce této trasy. Dítě spí v autě. Čili dilema jít pro lístek s dítětem či bez a vystavit se riziku nálepky nejhorší matky, která nechá své dítě brečet v autě (počítám, že zákon schválnosti funguje a Fífa by se ihned probral). Takže beru sedačku i s dítětem a mířím k parkovacím hodinám. Začnu házet mince a stroj hlásí požadavek na minimálně 15 Kč. Po kapsách a v peněžence posbírám 11 Kč :o(( Další dilema, jít zpět do auta pro drobné co mám po kastlíkách či nikoli. Času nezbývá, a tak na to kašlu a připravuju se na následné řešení pokuty. Na recepci nemocnice zjišťuju, že jsem tu špatně a mám jít na polikliniku, slovy za roh. Normálně by mi to tak nevadilo, ale pořád mám v ruce tu sedačku se spícím dítětem. Takže další dilema, risknout, že za rohem bude volné parkovací místo (což před poliklinikou obvykle nebývá) či dojít vše pěšky.
Tipuju, že dneska nemám na parkování „štěstí“ a vyrážím pěšky. Za rohem spousta volného místa. „Dobrá, asi znamení.“ Vracím se pro auto, aspoň zaplatím to parkování. Teď už jako chytrá holka zaparkuju před automatem, i když je to o kus dál od vchodu. Whatever… Vezmu 2 dvoukoruny, co jsem našla v kastlíku. Jdu zaplatit a automat hlásí požadavek na minimálních 20 Kč. TO SI DĚLÁ PRDEL!!!!!! Už to všechno s…, protože teď už nemám vůbec žádný čas, netuším, kam mám jít a dítě mi sice zatím stále spinká, ale to taky nebude navěky. Platit parkovné prostě dneska nebudeme.
Na recepci mi hlásí 2. nebo 3. patro, kdo by jim přes to sklo rozuměl?!? (pochopitelně to bylo to 3. patro) Dole míjím automat na poplatek…tohle už by mi asi neprošlo, i kdyby to mělo být vyhozených 30 korun, dolů už prostě určitě znovu jít nechci! Jen to umět ovládat. Štěstí, že tam byli jiní, kteří taky chtěli lístek. (Abychom měli jasno, poplatek po nás pak přeci jen chtěli.)
Každopádně to všechno jsme absolvovali, abychom se od paní doktorky dozvěděli, že má u Fífy – vzhledem k tomu, že jsme oba rodičové alergici - podezření na atopický ekzém. Což by se mělo do půl roku projevit. V případě, že se tato hypotéza potvrdí, čeká nás přísná kontrola potravin a zkoumání alergických reakcí. Podle seznamu nevhodných věcí plných alergenů, budeme zřejmě vyrůstat na okurce a melounu. Nejlepší na tom je, že bych to měla začít dodržovat i já, když plně kojíme. Není to paráda?!?! Člověk by neřekl, že jsem po takové akci měla ještě chuť jet na Smíchov, představit Fífulu Kláře do iDnesu a Lukýnovi do Seznamu.
Žádné komentáře:
Okomentovat