Londýn trochu jinak

Vzhledem k tomu, že byla publikována jedna neautorizovaná verze výletu do Londýna, považuji za nutné uvést vše na pravou míru…

Tak třeba už začátek… Úplné podrobnosti neznám, takže nevím, jaké metody Skalák použil, no jedno je jisté. Zatlačil na EasyJet, aby nahodili nějaké levné letenky a pak už jen čekal, až se Myshak chytne. „To jsem zvědav, Verun, jestli to švihne na ty velikonoce, jak bych předpokládal…“ A když Myshak zavolal s návrhem společného velikonočního víkendu v Londýně, dělal chvíli drahoty, aby to nebylo moc okaté, a pak milostivě svolil.

Tak se stalo, že se Skalák, Myshak, Verun a Soník vydali do Londýna. Museli jsme si sice vymyslet několik výmluv, aby se nám podařilo setřást Veselku, který chtěl mermomocí strávit velikonoce s námi, ale nakonec se nám to podařilo. DÍKY BOHU!!! Další dovolenou s Gonzou už bychom opravdu nemuseli přežít. Stačilo nám, jak onehda poslední místečko na pláži u Roudnice, které po jeho zalehnutí zbylo, zabral svým kyblíčkem, lopatičkou, šnorchlem a ploutvemi, hajzl jeden z děcáku!! Taky musí všude chodit s plnou výbavou!

No ale abychom se dostali k tomu Londýnu, z něhož jsme si odnesli pár rad, tipů a zajímavostí… Jestli jste slyšeli někdy řeči typu „vidět Neapol a zemřít“, tak myslím, že k něčemu podobnému bohatě stačí i Londýn. Obzvlášť jestli se hodláte přizpůsobit místnímu obyvatelstvu a dělat, že když neprší, tak už je to minimálně na pořádnou opalovačku!

No ale cizinci vybaveni teplým oblečením a silnou vůlí nepodlehnou davovému šílenství nezhynou hned na prvním rohu, ale budou mít šanci vyfotit si Tower Bridge nebo London Bridge nebo jakýkoli jiný londýnský most. Nějakou historku o jeho významnosti si k němu už pak přeci vymyslíte. Dávejte si přitom ale pozor na pouliční prodavače, kteří se vám neustále snaží vnutit a prodat nějaký ten fotoaparát! A jestli se přeci jen rozhodnete pro koupi, doporučuji vyzkoušet. Ne všechny nabízené kousky jsou funkční, jak jsme si ověřili v našem malém spotřebitelském testíku na Tower Bridge.
Cestovat doporučujeme především metrem. Zásada, která obecně platí, zní, co nejvíce střídejte nástupní a výstupní stanice, protože ten, kdo napočítá kolik jich je přesně uzavřených a momentálně nefunkčních, vyhrává týdenní výlet do České republiky s prohlídkou hlavního města Prahy a místního underground systému. (Taky jsme jich par vyhráli ;o)) Jó, když jsme u toho metra, chcete-li si zakoupit jízdenku na 3 dny, naučte se pořádně vyslovovat číslovku „three“, jinak by se na vás mohli dívat jako na blbce. Někteří o tom ví své, že jo.

Ti, kteří jedou do Londýna za queenou, měli by se ubytovat v Cotterspark hotelu, protože jinde prakticky není šance ji zastihnout. Maskuje se sice výrazným opálením, barevnou zástěrou, bílou kšiltovkou a italským přízvukem, ale dobří znalci ji určitě prokouknou. Taky kdo jiný by uměl pravou anglickou snídani s královskou slaninou!?!?
Dianu najdete hned v blízké kebab restauraci. Postavte se naproti zdi, pozvedněte hlavu, pořádně na ni myslete a určitě se objeví. Bývá tam každou hodinu, minutu, sekundu…. No slovy POŘÁD.
V nedaleké Tetleyho hospůdce najdete bifítry. Maskují se za obyčejné štamgasty, ale v pravidelných intervalech se střídají v čůrání na zeď.

Když by vás při procházce Londýnem přepadla náhlá potřeba, je dobré si odskočit třeba do Hyde Parku, tam se to dobře schová. Jenom se vyhněte Speakers´ Corneru , který je plný uřvaných homelesáků. Člověk se pak těžko soustředí.
Z nějakého nepochopitelného důvodu v českých průvodcích nazývají park u Buckinghamského paláce St. James´s Park. Zeptáte-li se místních, zjistíte, že se jedná o prachobyčejný kundapark plný ptáků, a to, co se tam děje, maskují slovem ornitologie. Exhibovat tam chodí tisíce lidí, kteří se snaží pózovat před krásně zdobeným plotem Buckinghamského paláce. Novináři už je ovšem ignorují, takže ani nahatý pobíhající Skalák nevzbudil větší než malé množství zájmu. Snad příště! Tentokrát to vzdal příliš brzy, i když my ostatní jsme se ho snažili přemluvit, ať to ještě nevzdává a proběhne sem a tam ještě 36krát.

Jinak jsme měli děsnou kliku, stihli jsme totiž na Trafalgar square první kolo britské SuperStar. Své pěvecké umění zde předváděli zástupci všech žánrů, barev a vyznání. Počítám ale, že slečna, kterou jsme zrovna stihli, vypadne hned v dalším kole.

Před tím, než se vydáte nakupovat, je vhodné si seřídit čas, aby nedošlo k výrazným ztrátám při domluveném srazu. Nejlépe je tak učinit v Greenwich. Musíte se postavit na čáru, která dělí britský čas od toho středoevropského a seřídit hodinky tak, aby velká byla na dvanáctce a malá na šestce a obě byly vodorovně se zmíněnou dělící čárou. Pak je jasné, že na jedné polovině ciferníku vám hodinky budou ukazovat britský a na druhé středoevropský čas. Jen si pak nepopleťte polovičky neboť byste mohli skončit v … (prostě někde tam uPRostřed). Škoda jen, že se někde v tomto zmateném časoprostoru ztratila jedna ze zastávek metra. Snad se ČASEM zase objeví. Stejně jako ta loďka, co tam je a zároveň není. Jo a kdyby vám v Greenwich zbyl ČAS, což se tady docela dost dobře může stát, skočte si na čaj o páté do starého známého Starbucks (něco jako u nás Dobrá čajovna – prostě vzdělaní a modří už vědí).

Co rozhodně nesmíte při návštěvě Londýna vynechat je výprava na pravé londýnské tržiště. My si vybrali pravé londýnské AFROtržiště. Shepherd´s Bush zní dost africky, ne?? To jsme ještě netušili, do čeho jdeme a jak tam bude narváno. Už davy lidí v metru nás měly varovat. Nicméně Skalák si potřeboval koupit nové vlasy, a když Petřík něco chce, tak to taky dostane! Takže jsme šli na tržiště, a cestou jsme potkali jednoho medvěda, dva zajíce, ježka a lišku. Přišlo nám to sice trošku málo africké, ale co už. Byli jsme nuceni projít celé tržiště… Skalák si přeci nenakoupí hned u prvního stánku, to by bylo příliš amatérské. Nakonec si koupil ovšem takové afro, že s ním nebyl schopen projít brankou ven z tržiště. Důkazy o návštěvě Shepherd´s Bush tedy neexistují, ale o lišce a dalších zvířátkách pochybovat nelze!!!

Jako velmi předvídavý se ukázal nápad projít kulturní program Londýna a zakoupit si lístky do divadla už předem. Počítám, že jinak bychom se těžko dostali na představení s Jean Lucem a Joshuou Jacksonem v hlavních rolích. My s Verun si nechali podepsat „hrudníček“, Skalák prdel (že prý ji má méně chlupatou než hruď?!?!).

Na závěr ještě malé upozornění… Až budete cestovat metrem, dejte si pozor na linku „DLR“. Dlouhé postávání na některé z jejich zastávek způsobuje nekontrolovatelné močení (teda aspoň u Skaláka – je to zdokumentované na videu, takže kdyby někdo potřeboval důkaz, stačí říct!!)

Pak už nás čekala jen cesta Gatwick expressem na letiště. Ačkoli už jsme byli hodně unaveni, Míša si všiml, že nás pořád následuje liška ze Shepherd´s Bush. Bohužel už to nestihl zachytit na kameru, ale Skalák mu to rád dosvědčí, což už vlastně učinil i na kameru. Skalák byl taky jediný, kdo si všiml, že se nás nepustila ani cestou letadlem. Kam pak ale zmizela na Ruzyni už nikdo neví.

A poslední dobrá rada. Nezapomeňte si z Londýna dovézt aspoň jeden cider pro „kamarády“, kteří by vás případně velmi rádi vyzvedli na letišti a odvezli po náročném víkendu hezky domů!!! Děkujeme!

Toť vše od našeho průvodce Londýnem. Výše uvedené informace o této metropoli by měly běžnému turistovi bohatě stačit.