sobota 11. ledna 2014

Oslava Kamči a Fíly

Sobotní ráno začalo nad očekávání dobře. Děti totiž spaly až do půl osmé, což u nich není vůbec obvyklé. Bodlo to obzvláště poté, co jsme šli spát až po druhé v noci, protože jsme ještě chystali věci na oslavu.

Včera se nám na poslední chvíli podařilo přihlásit Kamču na náhradu plavání, takže jsme se během necelé hodiny museli nachystat a vypravit. Do Čtyřlístku jsme vyrazili jen já a děti, Soňa doma pokračovala v přípravě chlebíčků apod.

Plavání s Kamčou jsem si vážně užil. Kami je stále jak neřízená střela. Jediná věc, co nechce dělat, je lehnout si ve vodě na záda, ostatní věci zvládá s přehledem. Dokonce tak, že si ji instruktorka vždycky „půjčila“ na předvedení. Pak rychle do sprchy, oblíct, doplnit energii a zase zpátky do bazénu, tentokrát Fíla. Ani jsem neměl moc čas sledovat, zda mu to šlo nebo ne, mou pozornost vyžadovala Kamča a rodičové ostatních dětí. Každopádně pak zase rychle do sprchy a oblíct, abychom náhodou nebyli nemocní. Na zahřátí samozřejmě pomůže teplá polívka. A maso s rýží. Máma nás fakt slušně vybavila:-)

Rázem bylo asi půl jedné a museli jsme vyrazit pro dortíky. Kami cestou usnula (což bylo plánováno), takže už jen nějak přemluvit Fílu, aby ji pohlídal. Dorty byly hotové, takže vše nabalit a hurá zpátky do Čtyřlístku pomoci Soni, která mezitím dorazila, s výzdobou. Po druhé hodině začali chodit první hosté. Zpočátku to vypadalo, že nás bude jenom pár, nakonec ale dorazili všichni a Čtyřlístek doslova praskal ve švech. Přes 35 lidí… Uf! Asi nejlepším nápadem bylo koupit frkačky – stačilo, že „troubení“ spustilo asi 5 dětí a nebylo pak už slyšet nic jiného. Naštěstí jsme měli chvilku na krájení, distribuci a snězení dortíků, a pak už hurá do bazénu. Tam sice hladina hluku neklesla, ale v tom bazénu to člověku tak moc nevadí. Je super, že Fíla už umí plavat sám, celou hodinu jsem se o něj vůbec nemusel starat (s výjimkou toho, že jsme po sobě házeli balónky či se potápěli) a mohl se věnovat Kamči (kde přece ještě nějaký ten týden dozor bude nutný). Srovnám-li to ale s ostatními návštěvníky, kteří museli mít rukávky či jiné pomocníky…

Po bazénu jsme se vrhli na naše domácí uzené a další várku dortíků (koupil jsem i jiné než ty dětské a musím uznat, že mi tentokrát chutnaly více právě ty „standardizované“ dorty). I ostatní si na nich pochutnali. S blížící se sedmou večerní začali návštěvníci postupně mizet domů. Když jsme zůstali jen s Evou a Adámkem sami, začali jsme s rychlým úklidem, naložili věci a děti do auta a vyrazili domů. Říkali jsme si, že by obě děti mohly cestou v autě po tom náročném dni usnout, ale nestalo se. Doma jsme ještě samozřejmě museli složit nějaké to Lego, až pak se mohlo jít spát.

Každopádně, myslím, že oslava byla opravdu podařená. Už to, že všichni dorazili a nebyly žádné omluvenky kvůli nemocem je v polovině ledna velký úspěch. Hlavní atrakci, bazén, si fakt všichni užili (aspoň to tak vypadalo), takže je velmi pravděpodobné, že příští oslava by mohla být zase na stejném místě…


Žádné komentáře: