Cesta na Moravu

Táta měl za úkol zkusit skončit v poledne, abychom mohli vyrazit na “polední spaní”. Bohužel jsme stejný úkol zapomněli zadat mámě, a tak jsem od 13 hod doma běhala s telefonem u ucha a řešila věci, které by do pondělka nevydržely. Polední spaní si tedy dala Kamča doma v kočáře. Po 15 jsme teprve vyrazili směr Morava. Při tankování v Nehvizdech se strhnul největší liják, takže Míša slušně promokl. Zbytek cesty už byl lepší, i když jsme vychytali jednu zácpu, kterou jsme se rozhodli objet. Na Scoobyho jsme byli u babi a dědy a do 22 měly děti ještě volnou zábavu.