Návrat domů skrz ukrutnou bouřku

Dopoledne klasicky balení a pak už jsme měli v plánu jen bazén u dědy Mirka. Němci ale po noční cestě ožili a zamířili na Borovou, tak jsme si nakonec dali ještě jedno (dvě, tři, čtyři) pouťová kola. Mike sice brzy ztratil sílu, ale vydržel čekat, než se ostatní dokolotočí:-) Po obědě už následoval opravdu pouze bazén a bazén a bazén. Odjížděli jsme osmahlí jak z dovolené v Chorvatsku, cestou jsme si vyzvedli babičku Pavlínku, která bude mít následující týden hlídací službu a vrhli jsme se vstříc silné bouři, kterou jsme museli projet. Cestou jsme si dali opravdu netradiční západ slunce. Fíla v autě pořád ne a ne usnout, ale po příjezdu byl vděčný, když jsem jej uložila do postýlky. Kami pochopitelně bez poledního spánku usnula cestou dříve než řekneš „sněz si ten řízek“. Cestou měla jednu jasnou chvilku, a pak zase odpadla. Joooo, trénink akvabel je vyčerpávající.