Poslední den v nucené doléčovací izolaci a Fíla pořád připomíná Koala café, podléhám nátlaku a vyrážíme. Teda vyrážíme…chtěla jsem vyrazit, abychom tam byli hned na 10 a vrátili se později po poledni na opožděné Kamčino spaní, jenže děti se místo oblíkání začaly hádat o kus rohlíku a bylo po legraci. Rozhodla jsem se, že nemám zapotřebí je přemlouvat, ať se převlékají, když to oni chtějí do herničky, a došlo na výchovnou lekci, čímž se náš odjezd zpozdil zhruba tak o hodinu. Pak se pomalu začal posouvat i čas odjezdu postupně až na 18 hod. Holt jsem Fílovi nechtěla kazit zábavu, když si tam našel kámoše na akční honičky. Kami si taky vedla skvěle. Poté, co pod mým dozorem propadla v průlizce tím nejhorším místem, stala se má ostraha zcela zbytečnou. Slečna okamžitě pochopila pravidla a do prolézacího bludiště už jsem nemusela. Teda pokud se Kami nezatoulala do plastové „věže“, odkud se opravdu špatně slézalo. Valnou část času věnovali i jízdě na motorkách a opět jsme se výchovně naučili, jak si zapůjčit konkrétní nejlepší kousky ;o)))
Chvíli to vypadalo, že by si tam Kami i zdřímla, ale bohužel krizi překonala a jela celý den až do odjezdu.
A kdyby to s tím jídlem bylo v herničkách lepší, bylo by to celkem příjemně strávené odpoledne.
Perličkou bylo odklízení sněhu, kterým za těch 7 hodin bylo pokryté celé auto. Pak už jen objet ten autobus, co se čelně střetl s kamionem a hurá domů, k tátovi, na pohádku, na véču v posteli, koupání a spánek ve vlastní postýlce ;o))
Žádné komentáře:
Okomentovat