Blinkání v autě a vůbec

Dopoledne jsme museli vypravit děti s dědou ven na procházku, abych měla trochu šanci sbalit věci na cestu zpět do Nehvizd. Bylo to náročné, trochu to Kami oplakala, ale zvládli jsme to a snad jsme nic nezapomněli. Vyráželi jsme okolo 13. hodiny, stihli jsme se ještě rozloučit s babi Blankou, a pak už hurá na cestu. Kami usnula celkem hned. Fíla po delším čase, ale oba spali téměř celou cestu. Fíla se vzbudil až hodinu před Prahou, kdy už bylo opravdu na čase natankovat. A také byl zřejmě ideální čas se poblinkat. Takhle to viděl asi Fíla. Nakonec jsme to oba ustáli, padla jen polovina balíčků vlhčených ubrousků. Na závěr cesty byla obětována ještě deka a tím jsme s autem skončili. Poslední kolo jsme si dali až doma, po koupání v posteli (což znamenalo praní pyžama, povlečení, peřiny a prostěradla). Trošku to narušovalo plánovaný „oslavný“ večer u Čejků. Ovšem po generálním úklidu jsem přeci jen „zaskočila“.