Trošku to bylo o nervy, neboť mé skvělé plány se Fíla
rozhodl systematicky narušovat. Předčasný odjezd kvůli Kamčinému spaní, při
kterém by si Fíla mohl vyzvednout v mekovi sýrové kousky, se nezrealizoval
kvůli rochnění ve stromečkách na zahradě. Starší dítě jak prasátko bylo nutno
převléct. Jenže do čeho, když jsem vše vyprala s tím, že se jde jen
k doktorce. Mladší odstrojit, aby se mezitím neupeklo. Pak druhé kolo –
hurá, tentokrát úspěšné. Kami to zalomila a spala až do čekárny. Tam se ale
bohužel probudila. Škoda, mohla být ta Fílova kontrola jednodušší a možná by
nedělal takové drahoty při kontrole sluchu a nemuseli bychom jít ještě na
podrobnější vyšetření. Whatever…jinak všichni živí a zdraví, Kami lehce přes 9
kilo…Sýrové kousky jsme nakonec zrealizovali cestou zpět. Myslela jsem, že
zvládneme i nějaký obchod, ale Kami to na poslední chvíli zalomila a já neměla
to srdce ji budit. Takže ji bráška pohlídal, než jsem nakoupila v mekovi.
Pak jsme snědli v autě, co šlo a vyrazili domů. Tentokrát to pro změnu
zalomil Fíla a Kami si zatím užívala domácí samotky a
malé procházky k Cimbůrkům.
Žádné komentáře:
Okomentovat