pátek 19. ledna 2007

Kuchyňský kout dobyt!

Už je to tady! Stálo to velké úsilí a spoustu peněz, ale kuchyňský kout byl dobyt! Po nepatrném nácviku při snaze zaplatit novou kuchyň ze stavebního spoření jsme ve středu všechno cvakli v hotovosti, jinak by nám prý pánové z Katalpy ve čtvrtek 18. 1. 2007 nenainstalovali ani kliku! S bankou už si to nějak vyřídíme! (Ale jedno je jisté, rychlé platby přes ně řešit nelze.)

Ale zvládli jsme to a ve čtvrtek dopoledne bylo v Nehvizdech, Za humny 448 jak na hlavním nádraží. Přivezli kuchyň (lehce předpřipravenou – čili sešroubované skříně), která málem nevešla do jídelny i obýváku. Dost nás zajímalo, jak to nacpou na ten plácek 3x3 metry.

Na návštěvu přišli také pánové z Huricomu (instalovat antény) a nějaká firma nabízející bezpečnostní zařízení. Na závěr také 3členná kolaudační komise. To už byli antenáři vedle u Skalákovic a bezpečností agentura bezpečně pryč. Kuchyňský kout se tou dobou pomalu přemisťoval z jídelny a obýváku na své místo.

Komise se rozhlédla, naznačila si, že některé příčky jsou jinak než v projektu, a optali se, kdy že budou podlahy. Trvalo to několik minut a bylo to strašně vyčerpávající. Už chápeme, proč to nemohli udělat před vánocemi.

Bohužel jsem ještě tento den musela vyrazit do práce. Takže jen počkat, až budou anténáři hotovi i u Skalákovic, a hurá na místní MHD směr Anděl. Možná to bylo tak akorát, protože tou dobou dorazil i druhý pán na montování kuchyně (celé dopoledne na tom makal jenom 1 člověk) a začalo to vypadat na nějaké vyměňování názorů.

Večer jsme jeli zkontrolovat výsledek a s dosavadním stavem jsme byli spokojeni. Bohužel jsme to nemohli spojit s večerním větráním. Vítr byl tak silný, že jsme byli rádi, že dveře na zahradu zatím zůstávají na svém místě, za což jsme mohli už leda tak modlit. A přitom se případně těšit, jak bude kuchyň vypadat v pátek odpoledne.

Naplánovaná byla také cesta na Moravu a páni z Katalpy hlásili předběžně konec kolem 15 hod. Přizpůsobili jsme se a už ve čtvrtek večer nabalili lyže a lyžáky pro milovaného synka a všechna přídavná topení, co se nám doma nahromadila. Ráno jsme přihodili rakety na squash (Zdeněčku!) a výbavičku na víkend, abychom si to z Nehvizd dali hezky nově přes Hradec.

Předpoklady se naplnily a zhruba kolem 14 hod volali z Katalpy, že už budou pomalu končit a máme se přemístit do Nehvizd k přebrání kuchyně. Musím říct, že se nám naše první kuchyňka, kterou jsme si vysnili a zaplatili moc líbí ;o) Snad nám to ještě dlouho vydrží ;o)) K nutné fotodokumentaci se přidalo i sluníčko, takže to možná na fotkách vypadá ještě lépe. No není to úžasné. Sice nám – prý tradičně, jako u všech – chybí jedna úchytka a „něco“, co je potřeba ke kloubům skříněk, které se vyklápí nahoru. Ale to je nám momentálně jedno, zatím se vydatně kocháme.

Jinak s pomocí stále ještě dost silného větru jsme provedli rychlý a generální úklid (což znamená, že jsme zametli tuhle i támhle… zkrátka generální úklid!) Průvan to všechno vymetl předními dveřmi a hotovka!

Pak dorazil Honzík, aby nám mohl udělat první společné foto v naší první vlastní kuchyni, a tím byl projekt „kuchyň“ definitivně ukončen. Teď už nás čekají jen podlahy, schody, vestavěné skříně, koberce, vymalovat zdi, instalovat žaluzie…no však to znáte ;o))

A jak probíhala cesta na Moravu? Povím vám, že přes Hradec je to pěkná pruda. Časově prý to vyšlo stejně, ale já se jako spolujezdec děsně nudila, pokud jsme zrovna nenacvičovali audio-vizuální „mega-brždění“. (Audio projekce byla na Míšovi, my s Honzíkem dělali tu vizuální část, pro kolem jedoucí vozidla.) Na Moravu jsme dorazili netradičně brzy, takže jsme ještě u Janky vyměnili volant za starý počítač, který Míša ještě týž večer u mamky a Zdeněčka instaloval. Už tam na nás čekali jak na smilování, protože prý NIC NEFUNGUJE. (takže teď už na chvíli zase jo ;o))

Žádné komentáře: