Hurá, konečně pravá anglická snídaně – fazolky, párky, vajíčka, slanina…všechno sem. Přejedli jsme se, jako by to mělo být naposled a jako bychom tušili, že nás dnes čeká akce „100 londýnských kilometrů“. Na dnešek jsme totiž, zcela nepromyšleně, dali Míšovi prostor pro realizaci a výběr denní trasy.
Vymyslel to chytře, začal krásnou procházkou přes Tower Bridge po nábřeží s pěknými office budovami a rozlehlými parčíky plnými laviček a posezení…no nádhera. Ovšem to byl pouze „motivační začátek“. Po nábřeží jsme totiž, s malou zastávkou na oběd (v jedné nábřežní pizzeri), došli až k v současné době zřejmě nejvýznamnější atrakci - London Eye. (Její význam jsme patřičně ocenili dokonce i my, ale o tom až později ;o))
Velké koncentraci turistů v těchto místech odpovídá velká koncentrace „rádoby umělců“, nebo jak jinak nazvat lidi, kteří zde každý den postávají v různých oblečcích, aby se s nimi turisti za nějaký ten peníz rádi vyfotili. Ovšem najdou se i tací, kteří předvádí nějaké to „akrobatické číslo“. Nás naprosto uchvátil klučina, předvádějící za hudebního doprovodu, co všechno se dá udělat se čtyřmi křišťálovými koulemi. Pochopitelně je celé představení postaveno na iluzi, ale nádherné to bylo! A určitě i velmi náročné! Děkujeme!
Nicméně my jsme, ignorujíc všechny sladké mandle nebo ořechy nebo co všechno se zde k jídlu nabízí, pokračovali dál k Big Benu a Parliamentu. Tady jsme si na travičce uprostřed rušných ulic dali malou pauzu a pak jsme pokračovali přes St. James park až k Buckinghamskému paláci. V parku fungovaly jako atrakce pouze veverky a jiná drobná zvěř. Nezapomenout hodit před palácem nějaké foto. Míša se pokusil velmi vtipně pro kameru předvést, jak se snaží vniknout vekou branou dovnitř, čímž neskonale pobavil kolemjdoucí turistku, která tomu na chvíli málem uvěřila.
Závěrečná štreka přes Hyde park až do Speakers Conor už pro nás byla za trest. Že jsme raději nepřilehli k ostatním na deku a neodpočívali – hoďku, dvě, tři… Na druhou stranu, když jsme si jednou náhodou na chvíli sedli, vypadalo to, že Míšu už zase chytly záda a že už se dál nepohneme. Abychom nemuseli nijak zvlášť přestupovat, zvolili jsme na cestu zpět bus číslo 15, který měl mít intervaly příjezdů okolo 10 minut. Pochopitelně jiná čísla projela několikrát, než došlo na naši „patnáctku“. Pak nám tam nějaký surešský mladík pouštěl nejspíš nejnovější výběr z hip-hop, nebo co to neposlouchám. Ale hlavně když jsme v pořádku dojeli domů.
Proběhla sprcha, krátký odpočinek a výlet do „relativně blízké“ uličky Brick lane. Vyrazili jsme tam na doporučení kamaráda, který v Londýně nějaký ten rok pobýval s tím, že v sobotu je to tam nejlepší. Což znamenalo, že vás na každém metru někdo přemlouval, abyste se dnes večer šli najíst právě k nim, sliboval slevy a víno zdarma, což v případě, že si dáte jenom předkrm padá (jak jsme předpokládali ;o)). Pak jsme ještě těžce lovili drobné na dýžko, místo abychom si všimli, že nám tam páni i tak naúčtovali něco navíc. Ale tak zážitek to byl, o tom žádná.
Ačkoli jsem tedy byla řádně posilněna, nějak už mi na večerní focení, se kterým Janka s Míšou počítali, nezbylo moc sil. A tak si vyfotili jen Tower Bridge, protože dál už jsem faaakt nechtěla. Dobrou noc!
Žádné komentáře:
Okomentovat