...a zase domů

...a zase vlakem. Opět jsme to zvládli. Na nádraží už na nás čekal Tomáš, takže jsme brzo byli doma. Myslím, že si ještě někdy takovouto cestu zopakujeme...

Setkání se Siřinovými

Tak nám to zase vyšlo, večer jsme se potkali se Siřinovými. Tentokrát v restauraci Carbon ve Frýdku-Místku. Teda nejdříve jsme šli dolů do pivnice, která byla slušně zakouřená, tak jsem měl obavy, že to nebude to pravé ořechové. Mají tam ale ještě jedno patro, kde je lounge bar ve stylu amerických barů (tak to na mě působí, ne že bych měl nějak moc osobních zkušeností). A - pozor - měli na jídelním lístku hamburgery!! Soused Tomáš teda dělá o něco lepší kousky, ale i tak jsme se slušně nadlábli. K tomu vínečko a příjemný večer byl zajištěn...

Velká rodinná premiéra

Vydali jsme se na 4 dny na Moravu. Ale ne autem, poprvé se celá naše rodinka vypravila do Beskyd vlakem! Sice už někde v Kolíně se děti ptaly "Kdy už tam budem", ale nakonec jsme to zvládli.

V Ostravě už na nás čekala teta Janushka, takže šlo vše podle plánu a ještě večer jsme mohli s babi Pavlínkou a dědou Zdendou vyrazit na Borovou. Mysleli jsme, že tam najdeme ještě "zbytky" odpoledních čarodějnic, ale bohužel. Naštěstí tam bylo krásné hřiště, kde bychom asi vydrželi pěkně dlouho...

Čarodějnice

Čím dál tím líp. Vyrazili jsme na čarodějnice, děti se zabavily téměř celou dobu samy (Kami malinko méně, ale i tak šikula). Holt kamarádi ze školky fungují...

Mirakulum, letos poprvé

Hezkou neděli jsme se rozhodli strávit v Mirakulu. Soňa se dokonce rozhodla koupit celosezonní permanentku, tak jsem zvědav, jestli se nám vyplatí...

Každopádně, počasí bylo opravdu nádherné a výlet jsme si pořádně užili. Jen teda kdyby v Mirakulu měli lépe pořešeno stravování. 2 stánky, které evidentně nepočítaly s tak velkým náporem. Těsně před nosem se mi vyprodaly langoše, bramboráky i grilované maso. Nu co už, příště na to musíme myslet...

ZOO

Dneska výlet do ZOO, se sousedy. Fíla měl menší karambol, výsledek - viz fotografie.

Velikonoce

Začátek byl teda hodně dramatický. A takový, který už asi nemusím... Měli jsme doma beránka, Fíla chtěl pořád sníst hlavu. Tak jsem mu kus ukrojil, i s očima (rozinky). To jsem ale netušil, že oči jsou přidělané špendlíky. A že má Fíla takový skus, že špendlík překousne na 3 kousky. No a samozřejmě, jeden malý, ten ostrý, kousek jsme nikde nenašli. Takže Soňa jela s Fílou do nemocnice na rentgen. Doktoři nic nenašli, tak snad je to prostě pryč a je vše v pořádku... Uf.

My s Kami jsme mezitím přivítali pár koledníků, po návratu Fíly z nemocnice jsem s ním taky vyrazil. Brzo jsme měli plný košík věcí, jsme zvědav, kdo to bude jíst...

Po našem návratu domů byla u nás návštěva - Jirka se Simčou a malým Vítkem. Od nás jsme se přesunuli na plánovanou grilovačku k sousedům, kde jsem si po dobrém jídle nádherně zchrupnul. Ne, opravdu, nic jiného v tom není...

Cyklovýlet s Cimbůrkovými

Stává se tradicí, že jakmile Cimbůrkovi zahlásí, že se jede na "krátký cyklovýlet", je z toho minimálně 20 km. Nejinak tomu bylo i dnes.

Počasí se ráno zdálo být překvapivě dobré, takže jsme uvažovali, co uděláme. Proto nám nabídka od Cimbůrků na společný výlet přišla vhod. Nachystaní jsme byli docela rychle, byť Fíla nejprve hlásil, že nikam nejede. Tentokrát jsme jeli bez vozíku - Fíla na svém kole a Kami kousek sama, většinu cesty ale na vodicí tyči. Byť měl Fíla cestou jednu krizi, kdy ho už "strašně moc bolely nohy", zvládl to a dojeli jsme na plánované místo, což byla restaurace Samos. Přijeli jsme tam těsně před 11, tedy akorát v čas, kdy otvírali. Vzhledem k tomu, že jsme ale doma moc nepojedli, objednali jsme si i jídlo. Hlavně aby se najedl "unavený" Fíla. Problém byl v tom, že jsme teda neměli moc peněz... Ale nakonec to vyšlo tak tak, ještě nám zbylo na 2 zmrzliny, které jsme si koupili v Nehvizdech poté, co jsme nějaký čas strávili cestou zpátky na hřišti v Jirnech. Inu, pěkný výlet to byl a všechny děti zaslouží za to, jak jely, obrovskou pochvalu!!!

Máme doma šampiona!

Dneska jsem na plavání vyrazil jen s Kamčou. Ta se snažila, co to šlo, byla ohromně šikovná a hodinu jsme si náramně užili. To si pak samozřejmě zaslouží zlatou medaili. Takže to máme šampiona č. 1.

To jsme ale ještě netušili, jak dopadne Fíla na svém prvním nehvizdském tenisovém Rakeťáčku. Pravda, je v kategorii přípravka, takže s tenisem to má společného jen tu raketu:-), ale i tak... Zkrátka a dobře se Fíla snažil tak moc, že to v rámci té své kategorii vyhrál. A to jsme teda opravdu nečekali!!! Jsme na něj fakt moc pyšní!!!

Prakticky celý den už nedal medaili z krku. A chlubil se s ní, kudy chodil (a když se nepochlubil on, pochlubili se rodiče:-).

Karneval

Po plavání jsme se vydali na místní karneval. Za mě nic moc, ale děti se řekl bych řádně vyblbly, takže proč ne...

Tím jsme ovšem ještě neskončili. Doma jsme se vrhli na probouzení trávníku, tak uvidíme, bude-li to mít nějaký efekt.

No a úplně na závěr jsme měli návštěvu - Cimbůrkovy. Byť Martin chodí ze stolního tenisu až v 9 večer a musel docela brzo odejít, protože malý Tomík se vzbudil, i tak jsme stihli Danču s Martinem naučit dvě nové hry: Jungle Speed a Mám to!